Článek
Celý život v práci
Začala jsem pracovat hned po škole. Nejprve ve fabrice, pak v kuchyni školní jídelny a nakonec jako uklízečka v nemocnici. Každý den jsem tahala kbelíky, dřela podlahy a dezinfikovala pokoje, zatímco ostatní spali. Ruce jsem měla rozpraskané od saponátů, záda mě bolela tak, že jsem se kolikrát ani nenarovnala. Nevadilo mi to. Říkala jsem si, že až budu v důchodu, konečně si odpočinu. Jenže ten den přišel a já zjistila, že z těch let dřiny mám akorát staré boty a důchod 11 200 korun.
Po zaplacení účtů nezbývá nic
Každý měsíc je to stejné. Zaplatím nájem, léky, elektřinu a zbyde mi pár stovek. Někdy si říkám, že bych si mohla koupit maso, ale když vidím ceny, otočím se k regálu s konzervami. Většinou beru nejlevnější fazole, paštiku nebo balíček ovesných vloček. Maso si dopřeju jen na svátky. Nedávno jsem si vzala do ruky kuřecí stehno, chvíli ho držela a pak ho zase vrátila. Neměla jsem na něj.
Jídlo pro přežití
Naučila jsem se vyžít z mála. Staré rohlíky suším, slupky z brambor vařím do polévky, a když zbyde kousek cibule, udělám z ní omáčku na těstoviny. Mladí by se asi otřásli hnusem, ale já už si na to zvykla. Když je hlad, člověk přestane vybírat. Když mám štěstí, koupím slepici ve slevě, rozdělím ji na čtyři porce a zamrazím. Jednu si nechám na neděli, abych měla aspoň pocit, že je svátek.
V obchodě se cítím trapně
Nejhorší je nakupování. Dívám se, jak lidé kolem házejí do košíků sýry, jogurty, ovoce. Já stojím s malým košíkem, kde mám dvě konzervy a chleba. Prodavačka se na mě dívá s lítostí, a to mě zraňuje víc než hlad. Nechci soucit, jen spravedlnost. Tolik let jsem vstávala za tmy, abych po sobě nechala čisté chodby a pokoje, a teď si nemůžu dovolit ani kousek masa.
Zbyl jen pocit hořkosti
Dnes už se nezlobím. Jen mě to všechno bolí. Když jím polévku z kostí, které by jiní vyhodili, říkám si, že aspoň něco teplého mám. Ale uvnitř cítím hořkost. Věřila jsem, že poctivá práce má smysl, že ve stáří bude klid a důstojnost. Místo toho sedím v kuchyni, poslouchám tikot hodin a přemýšlím, jak dlouho ještě budu počítat každou korunu.
