Článek
Jak jsem začala spořit
Když mi bylo něco přes třicet, založila jsem si penzijní připojištění. Tehdy to dělali všichni. Kolegové v práci o tom mluvili, stát na to přidával a působilo to jako rozumné rozhodnutí. Každý měsíc jsem si posílala tisícovku. Nebylo to moc, ale říkala jsem si, že na důchod se bude hodit každá koruna.
Za těch třicet let jsem si zvykla, že tahle částka z účtu prostě odchází. Nikdy jsem se o to nezajímala, jen jsem občas zkontrolovala výpis, jestli tam něco přibylo. Věřila jsem, že penzijní fond se o všechno postará a že moje úspory porostou.
Když se do toho vložil můj syn
Před pár měsíci jsme se se synem bavili o penězích. Zmínila jsem se, že mám naspořeno docela pěknou částku a že se těším, až ji v důchodu dostanu. Syn se mě zeptal, kolik přesně posílám a jaké mám zhodnocení. Netušila jsem. Našla jsem výpis, podala mu ho a on začal počítat.
Když mi ukázal výsledek, úplně jsem oněměla. Za třicet let spoření se moje úspory zhodnotily jen o pár desítek tisíc. Po odečtení inflace to znamenalo, že mám vlastně méně, než kolik jsem tam reálně vložila. Kdybych ty peníze investovala do něčeho jiného, měla bych několikanásobně víc.
Pocit, že mě někdo napálil
Byla jsem zklamaná. Cítila jsem se jako někdo, kdo celý život důvěřoval systému, a teď zjišťuje, že to byla slepá víra. Syn mi ukázal, jak fungují fondy, jaké mají poplatky a jak se peníze zhodnocují v reálných investicích. Bylo to, jako by mi otevřel oči.
Nechápala jsem, proč o tom nikdo nikdy nemluvil. V reklamách se pořád opakuje, jak je penzijní spoření bezpečné a výhodné, ale o tom, že výnosy sotva pokryjí inflaci, se nikde nepíše. Možná jsem měla být víc zvědavá, ale člověk věří, že když něco doporučuje stát, nemůže to být špatné. věc.
Zůstal jen hořký pocit
Když dnes slyším reklamy, které lákají lidi k penzijnímu spoření, mám chuť jim říct, ať si to nejdřív pořádně propočítají. Já jsem přišla o roky, během kterých mohly moje peníze opravdu pracovat. A i když se mi podařilo aspoň něco zachránit, pocit, že jsem si celý život spořila špatně, ze mě asi jen tak nezmizí.
