Článek
Velké gesto, které znělo až pohádkově
O bytě se mluvilo už před svatbou. Ne přímo, spíš mezi řečí. Že má něco bokem. Že jednou bude řešení bydlení jednodušší. Když pak po obřadu přišla řeč na dar, všichni ztichli. Byt. Vlastní. Ve městě. V tu chvíli jsem cítila vděk i úlevu. Nájem nám lezl do peněz a představa vlastního bydlení byla lákavá. Tchán vypadal pyšně a čekal nadšení. Já se usmívala a věřila, že tohle je začátek klidnější kapitoly.
První návštěva
Na byt jsme se šli podívat asi po týdnu. Klíče cinkly v zámku a dveře se otevřely. Uhodil mě těžký vzduch. Směs zatuchliny, starých koberců a něčeho, co se nedalo pojmenovat. Okna byla malá a špinavá. Podlaha se místy propadala. V kuchyni chyběly dvířka, ze zdi trčely dráty. Koupelna byla spíš připomínkou minulosti než místem, kde by se dalo fungovat. V hlavě mi běžela čísla a představa nekonečné rekonstrukce.
Ticho mezi námi
Manžel chodil po bytě a snažil se tvářit pozitivně. Říkal, že všechno jde opravit. Že to chce jen čas. Já mlčela. Cítila jsem tlak. Nechtěla jsem být nevděčná. Zároveň jsem viděla, že tohle není start, jaký bych si přála. Byt nebyl prázdný dar. Nesl s sebou očekávání, že ho přijmeme bez řečí. Že budeme vděční a nebudeme se ptát, kolik nás to bude stát nervů, peněz a vztahů.
Rozhovor, který jsem odkládala
Trvalo mi několik dní, než jsem to dokázala vyslovit nahlas. Seděli jsme u stolu a já cítila, jak se mi svírá žaludek. Řekla jsem, že se tam nevidím. Že byt je v takovém stavu, že by nás spíš rozdělil, než spojil. Že nechci začínat manželství na stavbě, kde se budeme hádat o každou korunu. Manžel byl zaskočený, ale poslouchal. Možná cítil totéž, jen to nechtěl přiznat.
Setkání s tchánem
Nejtěžší bylo říct to jemu. Seděli jsme u kávy a já se snažila mluvit klidně. Poděkovala jsem za nabídku. Pak jsem řekla, že byt v tomhle stavu přijmout nemůžeme. Že si ho klidně může nechat. Že to není odmítnutí jeho snahy, ale ochrana našeho klidu. V místnosti bylo dusno. Chvíli mlčel. Čekala jsem výbuch. Místo toho jen pokývl hlavou.
Co zůstalo ve vzduchu
Neodcházela jsem s pocitem vítězství. Spíš s únavou. Ten byt zůstal prázdný a my v nájmu. Ale vím, že kdybych tehdy mlčela, nesla bych si tu hořkost dlouho. Některé dary nejsou zadarmo, i když se tak tváří. A někdy je největší odvaha říct ne ve chvíli, kdy všichni čekají nadšené ano.
