Článek
Některá individua přisáté jak pijavice na penězovody české vědy ovšem podobné přizemní a naivní zábrany nemají. Je třeba připomenout největší skandál české vědy tohoto tisíciletí.
Před rokem jsme zde měli stávku a protesty vědců ohledně odměňování, kde především na humanitních fakultách mají někteří akademici naprosto směšné platy. V hrubém kontrastu s tím se před několika lety ukázalo, jaké mzdy mělo několik jednotlivců na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Zde u jednoho člověka činil roční plat více než šest milionů korun. Opakuji, ŠEST MILIONŮ KORUN. Pro představu, v akademické sféře v České republice takový plat NIKDO nemá a ani vědecké superhvězdy jako Holý nebo Bičák o takovém „ohodnocení“ nemohli ani snít. Člověk by musel být profesor minimálně na ETH Zürich, na nejvěhlasnější univerzitě v nejbohatší zemi Evropy, kde je minimální mzda (dle kantonu) přes 80.000 korun českých. Pojďme se podívat, za jaké objevy si naše superhvězda takové ohodnocení zasloužila.
Věda pracuje typicky pomalým, velmi specifickým způsobem. Nejdříve vědecká skupina něco zajímavého změří, spočítá, navrhne, vytvoří a poté se to snaží publikovat ve vhodném časopise, aby se tato informace dostala k relevantním lidem, kteří na té práci mohou nadále stavět. Proces od „ukončení“ experimentu k publikaci výsledků je typicky dlouhý, klidně přes rok. Nejdříve autoři připraví manuskript, kde společnými silami popisují, co přesně udělali, jak to udělali a proč je to důležité. Poté se tento manuskript pošle redakci vhodného vědeckého časopisu, kde poté editor vybere dva nebo tři odborné oponenty, kteří ideálně práci detailně zkoumají a podrobí kritice, co se týče prezentace dat, věrohodnosti, důležitosti výsledků a originality. Na základě jejich posudků se potom editor rozhodne, zda práci přijme k publikaci nebo ne. V celém procesu tato práce projde přes mnoho rukou mnoha iteracemi a důraz se klade na správnost a validitu výsledků, je tedy krajně nepravděpodobné, že by všichni autoři, oponenti a editor přehlédli nějakou do očí bijící vadu. Tento proces samozřejmě není dokonalý, jedním z problémů je, že oponenti zpravidla nejsou za tuto práci placeni a motivace dělat oponenturu skutečně důsledně je čistě etická. Další problém je, že oponenti samozřejmě nevidí, jak byl onen experiment proveden v laboratoři, pouze vidí graf nebo tabulku s výsledky, které mohou býti jednoduše zmanipulovatelné.
Ve výjimečných případech se stává, že se objeví veliký problém s prací až po její publikaci. Zjistí se, že výpočet je špatně, interpretace je špatně, nebo byla přítomná systematická chyba v experimentu. Velmi často se tak děje v dobré víře a autoři na to přijdou po čase sami. V ještě výjimečnějších případech dojde k tomu, že širší vědecká komunita objeví v práci vyloženě podvod, v MS Malování upravené grafy, rukou nakreslená data a podobně. Připomeňme na počátku tisíciletí skandál Jana Hendrika Schöna nebo podvodníka a bývalého presidenta Stanfordu Marca Tessier-Lavigneho nebo v posledních letech Ranga Diase z Rochestru, pro jeho naprosto amatérsky zfalšovanou supravodivost. Pro běžného vědce je veliká ostuda stáhnout byť jen jediný článek, ovšem pokud je někdo nucen během pár let stáhnout dva, tři, čtyři a více článků, je to buď naprostý břídil a amatér, nebo bezskrupulózní podvodník.
První článek z tohoto pracoviště byl stáhnutý redakcí American Chemical Society v roce 2019 (DOI: 10.1021/ja072918×). Autoři v tomto článku hrubě zmanipulovali graf tak, aby podpořili závěry studie tím, že ručně SMAZALI část dat, která se jim nehodila. Hlavní autor M. Heřmánek o rok dříve publikoval svojí PhD práci, kde ovšem ukázal nezmanipulovaná data a šlo tedy přímo porovnat stejný graf v různých publikacích.
Porovnání PhD práce Heřmánka 2006 a publikace v ACS 2007. Při přeškálování si na sebe dva vyznačené grafy přesně sednou (včetně šumu) s výjimkou ručně smazaných píků. Se svolením autora převzato z https://forbetterscience.com/2020/07/13/extraordinary-results-of-the-olomouc-nano-con/.
V roce 2020 redakce Nature Communications byla nucena stáhnout další článek tohoto individua-autora (https://doi.org/10.1038/ncomms12879). Zde namísto třech různých spekter změřených v různé časy (což by ukazovalo vývoj „něčeho“ v čase oproti referenci) publikovaly tři kopie jednoho grafu. Pointou práce bylo ukázat stabilitu jistého materiálu. A jak se obecně ví, kopie téhož se v čase nemění. Bohužel pro autory, někteří lidé si toho ihned všimli a začalo vyšetřování. V tomto případě nejdříve autoři poslali redakci „opravená data“, což samo o sobě je něco, čemu se většina vědců snaží vyhnout, protože je to opět veliká ostuda. Jak se však záhy ukázalo, ona „opravená data“ mají tak nízký šum, že popírají fyzikální zákony! Fyzikální zákony nejsou jako zákony České republiky, tyhle totiž opravdu porušit nejde a už vůbec ne bez důsledků! Naštěstí si toho řada vědců opět ihned všimla, on je to totiž podvodník pouze drzý, ale stále neschopný, a článek byl na konci roku 2020 stažen. Jen poznámka, když už chcete falšovat data, zkontrolujte si, že vaše nová data neporušují takové věci jako Heisenbergovy relace, minimální kvantový šum nebo, aby vámi dodaný umělý šum nebyl stokrát menší než ten naměřený všude kolem.
Původní Mossbauerova spektra, údajně změřená v čerstvě vyrostlých vzorcích (nahoře), po 30 dnech na vzduchu (uprostřed) a po 30 dnech v roztoku (dole). Spektra jsou všechny kopie jednoho. Se svolením autora převzato z https://forbetterscience.com/2020/07/13/extraordinary-results-of-the-olomouc-nano-con/, původní graf již není k dispozici.
Po čase se vynořilo mnoho otazníků ohledně dalších dat v sedmi, SEDMI různých publikacích. (Jen dodám, že zmíněný Jan Hendrik Schon rovnou přišel o doktorát po objevení podvodů u necelých dvou desítek prací.) Naivně se pár vědců zeptalo autorů, zdali jim poskytnou hrubá data. Poskytování hrubých neupravených dat je naprosto běžná praxe a drtivá většina odborných časopisů má dokonce jako podmínku zveřejnění hrubých dat například přes zenodo (Nature). I zde autoři ve zmíněném článku píší „the data that support the findings of this study are available from the corresponding author upon request“. Toto autoři odmítli a data údajně poslali pouze prorektorovi UPOL. Profesor Opatrný (Schovávaná s daty – DISKUZNÍ ŽURNÁL (dzurnal.cz)) se nevzdával a požadoval data od pana rektora. Ten mu po několika odkladech poslal čtrnáctistránkový právnický text plný blábolů o tom, proč to není možné!!!! Toto je v akademickém světě zcela absurdní přístup a není jasné, proč se takto vedená univerzita hlásí mezi výzkumné a je členem Asociace výzkumných univerzit.
Uvedená parta novodobých šarlatánů nám už léta servíruje pohádky o tom, jak jsou blízko vytvoření superkondenzátorů, superparamagnetických či jiných zázračných materiálů. Kde je výroba, jak to, že ty materiály stále ještě nemáme ? Nejsou. A nebudou, příroda prostě nefunguje podle zfalšovaných publikací. Aktuální vějičkou, kterou obluzují daňové poplatníky, je zázračný nanomateriál pro produkci zeleného vodíku. Stačí jen sluneční světlo a rozloží amoniak na vodík a dusík. To zní cool. Ale jen tomu, kdo nemá středoškolské znalosti chemie a neví, že amoniak se průmyslově vyrábí právě syntézou z vodíku a dusíku, za spotřeby velkého množství energie a produkce velkého množství CO2. Takže vyrábět z amoniaku vodík je – ehm – hloupost (velmi kulantně řečeno), a to zejména z ekologického hlediska. Je to jako pokoušet se vyrábět ropu z benzínu.
Před šesti lety došla akademické obci Př.F. UPOL trpělivost a zvolila si novým děkanem doc. Kubalu. Ten nezametal podezření z falšování dat v publikacích pod koberec a nechal je transparentně prošetřit. Pro odměňování pak nastavil platový strop ve výši tři a čtvrt miliónů korun ročně, což je srovnatelné se mzdou profesorů na německých univerzitách (v hrubém, je třeba mít v úvahu 43 % Německou daň) a na české, ale i Evropské podmínky jde stále o velmi luxusní limit, na který dosáhne málokdo, pokud vůbec někdo. Nyní se však do cesty postavila slavná česká justice. Výše zmiňovaný akademik se nehodlal žádnými limity omezovat, požadoval pro sebe stále nesmyslně vysokou mzdu, a když mu ji děkan odmítl přiznat, obrátil se na soud. Místo toho, aby se soud podíval, jaké jsou normální mzdy akademiků, případně začal řešit falšování dat v publikacích jako podvod na daňových poplatnících či dotační podvod, tak došel k bizarnímu závěru, že děkan nemá právo nastavovat pravidla odměňování ani jejich dodržování vymáhat, naopak musí vyhovět všem návrhům podřízených včetně situací, kdy si pracovník navrhuje mzdu sám sobě, z čehož vyplynulo, že UPOL musí tomu podvodníkovi doplatit několik milionů. Neskutečné. V našem českém brčálu je stále ředitelem centra s několikamilionovým platem.
Ale nekřivdím nakonec justici? Co když za tím stojí jiný problém? Proč rektor UPOL v roce 2022 po schůzce s žalobcem odvolal z případu právního zástupce univerzity, který se případem zabýval již dva roky, těsně před ukončením prvoinstančního řízení? Proč hned poté dal děkanovi výpověď a podal na něj vykonstruované trestní oznámení? Jen aby se mu později policie i inspektorát práce vysmáli a výpověď i návrh na odvolání děkana byl nucen vzít zpět. Proč dělal rektorát všechno pro to, aby neposkytl profesoru Opatrnému, předsedovi Akademického senátu Př.F. UPOL, a jiným hrubá data z podezřelých článků? Výsledky šetření – DISKUZNÍ ŽURNÁL (dzurnal.cz)
Bohužel se ukazuje, že zde nejde pouze o jednu samostatnou pijavici, ale o celou síť pijavic, vysávající již tak omezené finance české vědy, ale za to produkující absolutní nesmysly. O dalších detailech psal před lety profesor Hořejší Aféra v Olomouci a principy vědecké etiky - Vědavýzkum.cz (vedavyzkum.cz), Reakce na reakci Univerzity Palackého - Vědavýzkum.cz (vedavyzkum.cz), profesor Opatrný Několik komentářů k „Prověření věrohodnosti a reprodukovatelnosti výsledků publikovaných v článku J. Tuček et al.: Nature Communication 7, 12879 (2016)“ – DISKUZNÍ ŽURNÁL (dzurnal.cz) a Schovávaná s daty – DISKUZNÍ ŽURNÁL (dzurnal.cz) a Dr. Leonid Schneider (ano, dostalo se to i za hranice) Extraordinary results of the Olomouc Nano-con – For Better Science a I, Rajender Varma, Highly Cited Researcher – For Better Science.
Tato „aféra“ není samozřejmě nová. Zabírala mediální prostor vědecké komunity již během první vlny covidu, kde zteč přebíral profesor Hořejší (Václav). Vystupňovalo to až publikací otevřeného dopisu (Otevřený dopis rektorovi Univerzity Palackého v Olomouci - Vědavýzkum.cz (vedavyzkum.cz)) předních českých vědců v čele s profesorem Hořejším a Beránkem, pod který se podepsala jak Asociace děkanů přírodovědných fakult, tak dalších 22 profesorů zvučných jmen a několik docentů z předních českých a Evropských univerzit.
Jaké jsou dopady na zbytek vědy? Může se zdát, že z hlediska celé české vědy je to jedno. Přeci jen pár milionů ročně se v celém rozpočtu „ztratí“. Jenže nejde jen o pár miliónů, ale spíše stovky miliónů a kumulativně o miliardy, ovšem další dopady mohou být daleko rychlejší, přímější a vážnější. V sérii příspěvků na webu czexpats.org Dr. Jakub Tomek (Lesk a bída českých grantů 1: Jak zadávacími dokumentacemi odrazujeme žadatele ze zahraničí - Czexpats in Science) upozorňuje na v Evropském měřítku naprosto nesmyslný grantový systém plný byrokracie, kontrol a plánování. Problém dosahuje tak daleko, že některé skupiny najímají asistenty, kteří se starají pouze o administraci jednoho grantu! Heslo OP JAK slýchávám opakovaně jako synonymum kafkovského hororu. U některých grantů řešitel dokonce každý den musí připravit a sepsat plán co se chystá ten den dělat! Běžný vědec si zanadává na stupidní úředníky a politiky, kteří si zjevně myslí, že vědě rozumí více než vědec samotný a případně mají vědce pomalu za podvodníky. Jak jinak ovšem běžný člověk a úředník může na vědce nahlížet, když vidí, jakým podvodníkem je dlouholetý ředitel údajně prestižního centra a jaký plat pobírá? A že ho nikdo nevyrazí? Můžeme být rádi, že vůbec nějaké granty česká věda ještě dostává!
Věda je drahá, ale věda je také krásná a důležitá a produkuje mnoho nápadů a produktivních lidí a není náhoda, že nejbohatší země světa mají velikou a bohatou vědeckou základnu. Největší podniky světa spoléhají na technologie stále více, ať už jde o čipy, auta, energetiku, farmacii nebo cokoliv jiného. My, Česko, máme ve vědě dosud překvapivě poměrně slušné jméno, právě díky velikánům jako prof. Holý, Heyrovský, Bičák, Jungwirth a mnoho jím podobných. Bohužel se však o ni také musíme starat a to občas znamená vytrhat plevel a zbavit se škůdců. Děkan Kubala se o to částečně pokusil, soud řekl ne. Stát už roky dělá, že se nic neděje, případně předstírá, že CATRIN je prestižní vědecké centrum a sype do něj stovky miliónů korun z kapes daňových poplatníků, přestože je čím dál více zřejmé, že jde jen o schránku, která ze všeho nejvíce připomíná černou díru na veřejné prostředky. Je to dokonce platforma, která umožňuje odčerpávání peněz na českou vědu do zahraničí, je také těžko k uvěření, že si GAČR nedokáže zjistit, kde dotyčný pracovník reálně působí. Česká média věda také nezajímá, pouze nekriticky přebírají press releasy zmíněných skupin, někdy mají dokonce tu drzost ty osoby označovat za „elitní vědce“ a nezmiňovat jejich četné vědecké podvody nebo vyhození doktoranda, kvůli tomu, že na ony podvody upozornil. Ovšem zahraniční vědci nejsou hlupáci a ti dobří určitě nebudou spolupracovat s člověkem nebo institucí s tolika prohřešky. Studenty z takového centra nikde moc nebudou chtít, když se po prvním google hledání ukáže, v jakém prostředí byly zaučeni. To jen povede k dalšímu inbreedingu českých institucí. Ač se stále může zdát, že je vše v pořádku a vlastně se nic moc nestalo, věda se pohybuje sice extrémně pomalu, ale zase extrémně jistě. A cokoliv co se byť jen dotklo těchto osob, studenti, spolupracovníci, centra, ve světové vědě prostě skončí. Je potřeba zákon, který umožní v těchto extrémních případech lidi z vědy vyrazit. Je na čase ten náš rybník vypustit a vyčistit od pijavic a jiných parazitů.
Děkuji mým kolegům akademikům za korektury a komentáře. Autor je vědec s letitými zkušenostmi z Česka, Německa a Nizozemí.
Reference
