Článek
Když mě napadlo skončit
Byla jsem unavená, podrážděná a všechno mě rozčilovalo. Každé ráno jsem se budila s pocitem těžkého kamene na hrudi. Měla jsem chuť říct, že končím. I kolegové si všimli, že jsem mimo. Sama sobě jsem říkala, že si dám pauzu a začnu znova, někde jinde, klidně i s menším platem. Hlavně pryč odsud.
Jenže doma mě napadlo, že bych měla zjistit, jak by to vlastně vypadalo, kdybych odešla bez jiné práce. Otevřela jsem notebook a začala hledat informace. Byl to obyčejný večer, ale zpětně vím, že právě tam se rozhodl můj další rok života.
Tvrdá čísla, která mě uzemnila
Když jsem viděla, kolik bych dostala na podpoře, musela jsem se opřít o stůl. Ta částka byla skoro o polovinu nižší než moje nejskromnější představa. Na začátku by to bylo asi 20 tisíc a postupně by částka klesla až někam ke 13 tisícům. Vzala jsem papír, napsala si nájem, energie, jídlo a zjistila jsem, že by mi každý měsíc chybělo víc, než jsem předpokládala. Nešlo jen o úspory. Šlo o to, že bych žila pod tlakem, jaký jsem ještě nezažila.
Najednou jsem viděla realitu úplně jinak. Utéct z práce by neznamenalo úlevu. Znamenalo by to sedět doma, počítat každou korunu a doufat, že mi nějaká náhodná práce spadne do klína. V tu chvíli se mi sevřel žaludek. Uvědomila jsem si, že bych si tím sama přivodila mnohem horší stres než ten, který zažívám teď.
Obrat, který jsem nečekala
Jakmile jsem to přijala, zlomilo se ve mně něco zásadního. Místo bezmocného vzteku jsem cítila zvláštní odhodlání. Nebavilo mě litovat se. A nechtěla jsem se dostat do situace, ve které bych se bála otevřít bankovní aplikaci. Takže jsem se rozhodla, že když už tu práci mám, využiju ji naplno.
Další den jsem přišla do práce a začala jsem makat víc než kdy dřív. Ne proto, že by mě někdo nutil, ale protože jsem věděla, co by přišlo, kdybych to vzdala. Soustředila jsem se, přestala jsem odkládat úkoly a rychle jsem viděla výsledky. Byla jsem unavená, ale zároveň jsem měla pocit, že mám nad svým životem kontrolu.
Malá lekce z dospělosti
Když jsem večer znovu otevřela svůj papír s výdaji, neudělalo se mi špatně. Ne proto, že by se čísla změnila, ale protože jsem pochopila, že utéct by byla ta nejdražší chyba, jakou bych mohla udělat. A někdy stačí jen jeden večerní výpočet, aby člověk přišel na to, že nejjednodušší řešení by ho nakonec stálo úplně nejvíc.
