Článek
Jak to začalo
Když jsem byla po operaci a nemohla jsem chodit, požádala jsem dceru, aby mi pomohla. Plná moc na poště mi přišla jako nejjednodušší řešení. Byla jsem ráda, že se nabídla, a vůbec mě nenapadlo, že by se mohlo stát něco špatného. Podepsala jsem papír a dál to neřešila.
Podezření přišlo z ničeho nic
O pár dní později jsem si chtěla zkontrolovat účet. Něco mi říkalo, že mám nahlédnout, i když se o své finance běžně nebojím. Když jsem se přihlásila, zarazila mě částka. Několik plateb jsem nepoznávala. Nešlo o žádné obrovské sumy, ale přesto jsem věděla, že jsem je neprovedla.
Moje nejhorší obava
Nejdřív jsem si myslela, že jde o chybu banky. Zavolala jsem tam a po dlouhém ověřování mi řekli, že platby byly zadány z mého účtu, běžným přihlášením. V tu chvíli se mi sevřel žaludek. K mým údajům měla přístup jen dcera. Celé týdny mě uklidňovala, že se nemusím o nic starat. Teď jsem pochopila proč.
Rozhovor, kterému jsem se chtěla vyhnout
Když jsem se jí zeptala, proč ty peníze odchází, nejdřív dělala, že o ničem neví. Pak přiznala, že potřebovala něco doplatit. Prý si to jen půjčila a chtěla to vrátit. Jenže to řekla tónem, ve kterém nebyla ani stopa omluvy. Jako by měla právo rozhodovat o mém účtu jen proto, že jsem jí dala plnou moc k jediné věci.
Co následovalo
Hned druhý den jsem šla na pobočku plnou moc zrušit. Potřebovala jsem mít jistotu, že už nikdo nebude nakládat s mými penězi bez mého vědomí. Zamrzelo mě, že to muselo dojít tak daleko. Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset chránit sama sebe právě před vlastním dítětem.
Věc, na kterou nezapomenu
Když se dnes dívám na prázdnou kolonku, kde dřív byla uvedena plná moc, cítím zvláštní směs úlevy a smutku. Nejde o ty peníze. Jde o to, jak rychle dokáže drobné pohodlí přerůst v pocit, že někdo může rozhodovat i o tom, co je moje. Když jsem seděla u stolu a dívala se na výpis, uvědomila jsem si, jak málo stačí k tomu, aby se člověk cítil odstrčený. Měla jsem pocit, že jsem pro ni prostředek. A i když jsem to nechtěla připustit, ten pocit mě bude provázet dlouho každý den víc a Cítím, že to ve mně zanechalo stopu, která nezmizí.
