Článek
Radost z drobností
Jsem už pár let v důchodu. Nechci doma jen sedět a čekat, co se mnou bude. Když se mi líbí hezké šaty nebo kousek oblečení, udělám si radost. Celý život jsem se uskromňovala. Jako mladá máma jsem nosila to, co po mi zůstalo z dřívějška, protože jsem raději kupovala dětem nové věci. V práci jsem nikdy neměla vysoký plat a potřebné výdaje jsme řešili vždy s rozmyslem.
Teď mám konečně pocit, že bych mohla myslet víc na sebe. Jenže jak to tak vypadá, ani teď to nemám tak jednoduché.
Káravý pohled vlastní dcery
Když mě dcera viděla rozbalovat tu halenku, podívala se na mě s výrazem, který znám už roky. Netrpělivost a výčitka zároveň.
Zeptala se mě, proč pořád utrácím. Jestli si uvědomuji, že jednou nezdědí tolik. Zůstala jsem stát jako opařená. Myslela jsem, že jen žertuje, ale ne. Řekla to naprosto vážně. Prý bych měla myslet na budoucnost. Ne tu svoji, tu jejich. Aby se děti měly líp.
Co je ještě moje a co už jejich
Nikdy jsem své děti nevedla k tomu, aby počítaly peníze. A už vůbec ne ty po mé smrti. Vždy jsem jim říkala, že největší dědictví je to, co si odnesou do života, ne co najdou v bance.
Když jsem jí ale odpověděla, že si za své peníze mohu koupit to, co uznám za vhodné, řekla mi, že jsem sobec. Že nerozumím tomu, jak je těžké žít v dnešní době.
Jako bych já neznala těžké časy. Jako bych celý život měla na růžích ustláno.
Hodnota života bez cenovky
Seděla jsem večer v obýváku, halenku stále v tašce, a přemýšlela. Pořád jsem měla pocit, že jsem udělala něco špatně, i když jsem věděla, že to není pravda. Mám šetřit, aby jednou bylo víc na rozdělení, mám si odpírat, aby se neřeklo, že jsem si dovolila něco navíc. Celý život jsem se snažila být dobrá máma. Teď se zdá, že to nestačí.
Nádech svobody
Ráno jsem se na tu halenku podívala znovu. Oblékla jsem si ji. Cítila jsem se hezky. V ten moment jsem si uvědomila jednu prostou věc. Jsem ještě naživu. Jsem svéprávná. Mám právo na poslední roky, které nebudou jen čekáním. A pokud kvůli tomu zdědí o pár tisíc míň, pak ať. To, co si vezmu do hrobu, nejsou jejich peníze, ale vzpomínky na to, že jsem si ještě užila svět.
