Článek
První dojmy
Když nám dcera řekla, že má přítele, cítila jsem radost i nervozitu. Byla jsem zvědavá, kdo ji zaujal, a zároveň jsem si přála, aby na nás udělal dobrý dojem. Připravila jsem slavnostní večeři a snažila se vytvořit příjemnou atmosféru. Dcera zářila, když zazvonil zvonek, a já měla pocit, že ji vidím šťastnou po dlouhé době. Otevřela jsem dveře a přede mnou stál vysoký mladík v draze vypadajícím oblečení. Na první pohled působil sebevědomě až příliš. Podal mi ruku a já si říkala, že možná bude jen trochu nervózní.
Nečekané ponížení
Usadili jsme se ke stolu a já nalévala polévku. V tu chvíli pronesl větu, která mi vyrazila dech: že naše jídelna vypadá jako muzeum a že si připadá, jako by se vrátil o třicet let zpátky. Cítila jsem, jak mi zrudly tváře. Do té doby jsem byla pyšná na to, že náš domov působí útulně, a nikdy by mě nenapadlo, že ho někdo označí za staromódní. Podívala jsem se na manžela a viděla, jak zatíná čelist. Dcera se snažila tvářit, že to nezaslechla, ale bylo jasné, že jí to je trapné.
Manželova reakce
Manžel není člověk, který by si nechal všechno líbit. Zvedl hlavu od talíře a klidným, ale pevným hlasem řekl, že pokud se u nás necítí dobře, nemusí u stolu sedět. Mladík se zasmál, jako by to byla legrace, ale manžel pokračoval. Požádal ho, aby se zvedl a odešel, protože v našem domě se hosté chovají s úctou. Nastalo napjaté ticho. Dcera se pokusila situaci zmírnit, ale manžel byl neoblomný. Mladík si vzal kabát a s úšklebkem odešel.
Tíživé následky
Dcera se rozplakala a vyčítala nám, že jsme mu nedali šanci. Snažila jsem se jí vysvětlit, že šanci měl, ale pokazil ji sám. Věděla jsem, že ji to bolí, protože ho měla ráda, ale zároveň jsem cítila, že naše rodina musí držet určité hranice. Bylo mi líto, že večer skončil takto, a připadala jsem si provinile, i když jsem nic neřekla. V hlavě jsem pořád slyšela tu jednu větu, která mi připadala jako políček.
Ohlédnutí
Dnes už se na to dívám s menším napětím, ale stále ve mně zůstává pachuť. Přemýšlím, jak bych reagovala, kdybych měla možnost to vrátit. Možná bych se snažila situaci zachránit, aby dcera nemusela odcházet v slzách. Na druhou stranu vím, že první dojem je velmi důležitý a slova dokážou ranit víc než činy. Dcera se s ním po čase rozešla a přiznala, že byl často arogantní i k ní. V tu chvíli jsem si uvědomila, že manželova reakce byla možná tvrdá, ale v jádru správná. Někdy je lepší postavit se hned na začátku, než nechat věci dojít příliš daleko.
