Článek
Když jsem si uvědomila, že sama to nezvládnu
Jedno ráno mi přestala fungovat zásuvka, do které mám zapojenou varnou konvici. Zkusila jsem vyměnit pojistku, dokonce jsem se podívala i dovnitř zásuvky, ale dál jsem si netroufla. Volala jsem známému, jestli nezná někoho spolehlivého. Poslal mi kontakt na elektrikáře, který prý „nepálí lidi na cenách“. Zavolala jsem mu, přišel ještě ten den a působil mile. Vysvětlila jsem mu, že zásuvka prostě nefunguje, i když ostatní v bytě jsou v pořádku.
Práce trvala sotva deset minut
Podíval se dovnitř, něco přeměřil, pak pokýval hlavou a řekl, že se zřejmě uvolnil vodič. Vytáhl šroubovák, cosi utáhl a za pár minut mi oznámil, že hotovo. Zásuvka opravdu fungovala, konvice se zapnula a já měla radost, že je po problému. Cítila jsem se trapně, že jsem si to nezvládla opravit sama, ale byla jsem ráda, že to dopadlo rychle. Jenže pak přišla chvíle, kdy jsem pochopila, že to teprve začíná.
Cenu jsem nečekala ani ve snu
Zeptala jsem se, kolik mu dlužím. Klidným hlasem odpověděl, že si účtuje 1800 korun. Myslela jsem, že jsem se přeslechla. Opravdu za deset minut práce? Řekla jsem mu, že jsem čekala něco kolem pětistovky, ale on se usmál a vysvětlil, že má minimální sazbu za výjezd, práci a materiál. Materiál? Použil jen šroubovák a vlastní ruce. Řekla jsem, že to je přehnané, ale on mi podal účet s razítkem a čekal.
Cítila jsem se podvedená, ale zároveň bezmocná
V tu chvíli jsem si připadala hloupě. Věděla jsem, že kdybych mu odmítla zaplatit, mohla bych mít problém. A upřímně, neměla jsem energii se s někým dohadovat. Dala jsem mu peníze, zaplatila a sledovala, jak odchází, zatímco já měla pocit, že mě někdo právě obral. Ještě dlouho jsem stála v kuchyni a přemýšlela, jak je možné, že deset minut života cizího člověka může stát tolik peněz.
Až později jsem zjistila, že nejsem jediná
O pár dní později jsem se o tom zmínila kolegyni v práci. Začala se smát a řekla, že to je typická praxe některých řemeslníků. Všichni si účtují minimální sazbu, i kdyby šlo jen o výměnu žárovky. Zjistila jsem, že i jiní zaplatili podobné částky za banální opravy. Přestala jsem se cítit jako hlupák, ale stejně mě to štvalo.
Od té doby už volám jinak
Rozhodla jsem se, že příště se poučím. Když teď potřebuju něco opravit, vždycky si nejdřív nechám poslat cenu dopředu. A pokud to jde, zkusím si zjistit, jestli by to nezvládl někdo z okolí. Zásuvka sice funguje, ale pokaždé, když do ní zapojím konvici, si vzpomenu na ten účet za 1800 korun a mám chuť si připít čajem na všechny, kdo si dělají věci radši sami.
