Článek
Zlatá stezka vedla ve středověku a části novověku z jihobavorského Pasova do tří malých šumavských městeček. Nejstarší větev mířila do Prachatic, později vznikla i větev do Vimperka a nakonec do Kašperských Hor.
Hlavním obchodním artiklem tu byla sůl. Proto se jí také někdy říká solná stezka. Sůl se těžila v Alpách a po řece se dopravovala do Pasova, kde byla naložena do nádob zvaných prostice a na hřbetech koní zvaných soumaři se se soumary lidskými vydávala v karavanách na zhruba sto kilometrů dlouhý pochod přes hraniční hřeben Šumavy do Čech.
Sůl, coby konzervační prostředek a ochucovadlo, měla ve středověku nebývalou hodnotu a svým způsobem byla skutečně nad zlato. Nebyla to však pouze sůl, co soumaři z Bavor do Čech vozili. Nechybělo koření, látky, vína, železo nebo jižní ovoce. A při cestě z Čech nakládali soumaři na své koně obilí, slad, máslo, sýry, vlnu a také třeba české pivo nebo pálenku.
Obchodní ruch na stezce byl opravdu nemalý. V době renesance přicházelo do hlavního cílového města Zlaté stezky, Prachatic, taky až 1300 soumarů týdně a například v letech 1558 až 1560 bylo po stezce dovezeno 182 472 centů soli, která pak putovala dál do Čech.
Nejstarší písemná zmínka o této cestě je z roku 1010 a sůl se po ní vozila až do začátku 18. století, kdy Schwarzenberkové tento obchod přesměrovali přes Linec na Český Krumlov, aby později převzala přepravu soli železnice.
Sedm století putování soumarských karavan nesnadno prostupnou a místy nebezpečnou středověkou Šumavou dnes připomínají dvě věci - jednak jsou to prachatické slavnosti Zlaté stezky, na jejichž vzniku se podílel kdysi i režisér Zdeněk Podskalský a konají se vždy o posledním červnovém víkendu.
A druhou připomínkou života na Zlaté stezce jsou putování novodobých soumarů sdružených do spolku v jihobavorském Grainetu. Jeho členy jsou i soumaři z Prachatic nebo Vimperka. V minulosti organizovali pochody po celé trase stezky například v roce, kdy uplynulo tisíc let od nejstarší písemné zmínky o ní.
Ale také soumaři pravidelně přijíždí v malých karavanách na slavnosti v Prachaticích nebo Grainetu. A zatím poslední větší pochod absolvovali letos v červnu, když prošli po vimperské větvi stezky z Kubovy Hutě do Vimperka.
A to na přání vimperské radnice, která otevírala po rekonstrukci pivovarské terasy v místním podzámčí a chtěla při této příležitosti připomenout i soumarskou část minulosti svého městečka. Podle webu grainetských soumarů se přitom poslední větší pochod po této části stezky uskutečnil před čtvrt stoletím.
Jejich putování začalo na nejvýše položené železniční stanici na trati s klasickým rozchodem v Čechách. Tedy na Kubově Huti, jejíž nádraží leží 995 metrů nad mořem a loni na něm bylo otevřeno minimuzeum Zlaté stezky.
To vybudoval místní obecní úřad a neinformuje jen o Zlaté stezce, ale i o místním lesnictví, ochraně přírody (nedaleko se nachází Boubínský prales) nebo sklářství, které bylo na Šumavě také poměrně dlouho tradičním řemeslem díky místním lesům, které mohly zásobovat sklářské pece dřevem.
Červnová cesta soumarů přitom vedla z kubohuťského nádraží na Arnoštku, přes Korkusovu Huť, nedaleko Kláštereckého viaduktu a ve Vimperku pak ulicí Zlatá stezka a přes náměstí do podzámčí. Karavanu tvořily zhruba dvě desítky členů soumarského spolku, kteří se i s doprovodem z řad veřejnosti vydaly po žluté turistické trase.
A hned po pár stovkách metrů se ukázalo, že cesta lesem a šumavským terénem nebyla vždy jednoduchá. Po lesní pěšině totiž snadno prošli pěší soumaři, ale koně s náklady byli přeci jen širší. V jednom místě mezi stromy se to stalo osudné jednomu z pytlů v nákladu, který se roztrhl o větev.
A ani překonávání hlubších koryt a struh nebylo nic pro koně, kteří museli taková místa obcházet. I proto v první části cesty soumaři nesli jen lehký náklad a prostice se solí dostal jeden z valachů až za Arnoštkou.
Karavana přitom prošla u Arnoštky i místy, kde se v minulosti rýžovalo ručně zlato a také kolem zbytků staré Zlaté stezky. Soumaři rovněž minuli přírodní rezervaci Mokrý luh a na odpočinek se zastavili i u střelnice pro myslivce.
Kdo chtěl, mohl si také na další zastávce za Kláštercem odběhnout k místnímu železničnímu viaduktu pro snímek, a nakonec pak na soumary na vimperských pivovarských terasách kromě hudby čekalo přivítání chlebem, ke kterému přivezli sůl.
O tom, jak vypadal náročný a často nebezpečný život soumarů, se můžete dočíst podrobně v češtině na webu grainetstských soumarů a nejpodrobnější informace o Zlaté stezce si můžete odnést z Prachatického muzea, které jí věnuje podstatnou část svých stálých expozic v Prachaticích na Velkém náměstí.
# Tomáš František Přibyl, novinář
ZDROJE INFORMACÍ - www.vimperk.cz, www.prachatice.eu, https://cz.saeumer.de, www.prachatickemuzeum.cz, Wikipedie.
