Článek
Tento materiál má naprosto stejný infračervený „otisk“ jako ten skutečný a obsahuje základní prvky potřebné pro vznik organických látek. Proč mě to zaujalo? Fascinuje mě představa, že už nemusíme čekat, až nám na zahradu spadne meteorit, nebo posílat miliardové sondy k asteroidům, abychom pochopili, co se děje v mlhovinách stovky světelných let daleko. Vzít obyčejné plyny, prohnat jimi deset tisíc voltů a sledovat, jak se spojují do složitých organických sloučenin, je pro mě ukázka neuvěřitelné lidské vynalézavosti. Navíc nám to pomáhá skládat mozaiku toho, jak se tyhle „předpřipravené“ chemické balíčky mohly kdysi dávno svézt na kometách až na naši ranou Zemi.
Průběh australského experimentu: Co se odehrálo za dveřmi laboratoře
- Původ studie: Výzkum provedl tým na Univerzitě v Sydney (doktorandka Linda Losurdo a profesor David McKenzie) a výsledky otiskl prestižní magazín The Astrophysical Journal.
- Recept na vesmír: Vědci vysáli vzduch ze skleněných trubic, vpustili dovnitř specifickou směs plynů (dusík, oxid uhličitý a acetylen) a pomocí 10 000 voltů vytvořili plazma. Tím napodobili bouřlivé prostředí v okolí umírajících hvězd.
- Zrození CHON: Z původních plynů se zformovaly složité uhlíkaté částice plné prvků zvaných CHON (uhlík, vodík, kyslík, dusík). Právě tyto prvky fungují jako nezbytný základ pro pozdější vznik aminokyselin.
- Otisk prstu sedí: Tento syntetický prach září v infračerveném spektru úplně stejně jako skutečný kosmický materiál pozorovaný teleskopy. Máme tak jistotu, že experiment věrně napodobuje reálné procesy.
- Nový slovník pro astronomy: Získaná data z laboratoře pomohou vytvořit databázi infračervených profilů. Až astronomové namíří teleskopy na cizí mlhovinu, mnohem snáze z jejího světla přečtou její přesné chemické složení.
Původ života a mediální zkratky: Cihly ještě nedělají hotový dům
Tady je potřeba přibrzdit a zapnout detektor na senzace. PR oddělení univerzit ráda střílí ostrými a tisková zpráva k tomuto objevu láká na odhalení „stop k původu života“. Zní to velkolepě, ale pojďme si to zasadit do reality.
Za prvé, vědci v laboratoři nestvořili život, ba dokonce ani jeho přímé složité předchůdce, jako je RNA nebo DNA. Vytvořili pouze „suroviny“ – organický prach osazený těmi správnými atomy. Použiji příměr ze stavebnictví: vědci nám právě ukázali, jak se ve vesmíru samovolně vypalují cihly, ale k postavenému domu s tekoucí vodou je to ještě ohromný kus cesty.
Za druhé, termín „vesmír v láhvi“ je chytlavý, ovšem fyzikálně má své meze. Vědci do trubic úmyslně pustili vysoce reaktivní acetylen a další plyny v dokonalých koncentracích, aby experiment vůbec proběhl. Ve skutečném vesmíru je tahle chemická polévka nesrovnatelně řidší, chladnější a reakce tam trvají celé věky. Laboratoři navíc chyběl vliv kosmické radiace nebo absolutní stav beztíže.
A nakonec: to, že tento prach může vznikat ve vesmíru a padat na Zemi, automaticky neznamená, že přesně takto u nás život začal. Jde o fantastické posílení hypotézy, že vesmír je plný organického materiálu a komety fungovaly jako transportní lodě. Rozhodně to ale není definitivní vyřešení záhady našeho vlastního původu. I tak se ale jedná o naprosto parádní kus poctivé vědy.
