Článek
Nečekané odhalení
Byl teplý letní večer a já jsem se těšila, že si sednu na terasu a dám si sklenici vína. Když jsem prošla zahradou, zaslechla jsem šplouchání vody. Zastavila jsem se a chvíli nevěřila vlastním očím. V našem bazénu si spokojeně plaval soused, kterého jsem znala jen od vidění. Zpočátku jsem byla přesvědčená, že jde o nějaký omyl. Ale on mě zahlédl, mávl na mě a úplně klidně mi oznámil, že si sem chodí zaplavat pravidelně.
Reakce a první rozhovor
Nevěděla jsem, co říct. Stála jsem u okraje bazénu a sledovala, jak si dělá krauly, jako by byl doma. Když vylezl z vody, jen se usmál a řekl: „Doufám, že vám to nevadí. Vždycky když jste pryč, chodím sem, voda je perfektní.“ V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo se rozzlobit. Bylo mi to celé neskutečně absurdní.
Pocit narušení
Snažila jsem se udržet klid, ale uvnitř mě to sžíralo. Někdo cizí si udělal z naší zahrady a bazénu vlastní sportoviště. Přemítala jsem, jak dlouho to trvá a jestli sem opravdu chodí pravidelně, nebo šlo jen o výmluvu, aby zakryl trapnou situaci. Každopádně jsem měla pocit, že mi někdo narušil soukromí, na které jsem byla zvyklá.
Rozhovory s rodinou
Když jsem to večer vyprávěla doma, reakce byly různé. Někteří se smáli a tvrdili, že to je jen nevinné a že mám být ráda, že soused bazén nezničil. Jiní mě podpořili a řekli, že je to neslýchané. Můj bratr dokonce navrhl, abychom pořídili zámek na zahradní branku. Jenže já jsem si pořád lámala hlavu nad tím, co vlastně souseda vedlo k tomu, aby se takhle choval.
Konfrontace
Druhý den jsem zašla za ním. Otevřel mi dveře v tričku a kraťasech, usmál se a vypadal, že tuší, proč jsem přišla. Řekla jsem mu, že si nepřeji, aby využíval náš bazén bez našeho svolení. Chvíli bylo ticho, pak mi přiznal, že chodil plavat už několik měsíců. Prý to bral jako samozřejmost, protože jsem mu nikdy neřekla, že mi to vadí. Připadala jsem si, jako by žil v úplně jiném světě, kde se hranice soukromí vnímají jinak.
Změna atmosféry v sousedství
Od té chvíle se naše vztahy změnily. Pokaždé, když ho potkám, mám pocit trapnosti. On se tváří, že se nic nestalo, ale já už mu nevěřím. Dokonce i chvíle na zahradě pro mě ztratily část pohody, protože si stále představuji, jak si tu plaval v době, kdy jsem byla pryč.
Jak to pokračovalo
Nakonec jsme skutečně pořídili zámek na branku a soused se už do našeho bazénu nedostal. Ale pokaždé, když sedím na terase a slyším od něj smích nebo hlasy z jeho zahrady, vybaví se mi ten moment, kdy jsem ho přistihla ve vodě. A říkám si, že nikdy bych nečekala, že největší drama léta se bude odehrávat přímo na naší zahradě a s člověkem, kterého jsem do té doby považovala jen za tichého souseda.
