Článek
Před odjezdem
Stála jsem ve směnárně a počítala bankovky. Kolem pobíhali lidé, vzduch byl těžký a mně už se honilo hlavou jen to, abychom konečně odjeli. V tu chvíli dorazila švagrová a místo pozdravu se pustila do své oblíbené přednášky o euru. Proč ho ještě nemáme, proč si zase měníme peníze, proč jsme tak pozadu. Její hlas byl ostrý jako vždy, když má pocit, že objevila zásadní pravdu.
Já jsem mlčela. Byla jsem unavená a věděla jsem, že jakmile se pustím do debaty, strávíme tu půl dne. Můj plán byl jednoduchý. Vyřídit směnu, dobalit kufry a mít klid. Jenže manžel stál vedle mě a bylo vidět, že mu došla trpělivost.
Manželova reakce
Otočil se k ní a řekl jí, že to zjednodušuje do bodu, že to už nedává smysl. Nešlo mu o to jí odporovat. Jen chtěl, aby pochopila, že to není otázka jedné směny na dovolenou. Vysvětlil jí, že přechod na euro je složitější a že se netýká jen pohodlí u moře. Že to má dopady, které člověk nevidí na první pohled. Nejde o to, aby nemusela měnit peníze, ale o to, co by to znamenalo pro státní rozpočet, úspory, podnikatele a celý chod ekonomiky. A že to nejsou věci, které se dají odbýt větou, že chce mít stejnou měnu jako Chorvatsko.
Jeho tón nebyl útočný, ale pevný. Říkal jí, že chápe, že ji štve běhat ke směnárně, ale brát to jako hlavní argument je úplně mimo realitu. A že jestli to celé redukuje na výměnu bankovek před dovolenou, tak se bavíme o úplně jiných věcech.
Nečekané ticho
Švagrová najednou neměla co říct. Chvíli si obracela kabelku v ruce a pak jen utrousila, že ona to myslela dobře. Ale bylo vidět, že ji překvapilo, že jí někdo konečně řekl, že svět není tak jednoduchý, jak si ho maluje.
Když odešla, manžel si sedl do auta a chvíli jen zhluboka dýchal. Znám ho. Nechtěl být nepříjemný. Jen už toho měl plné zuby. Nešlo ani o euro. Šlo o ten tón, jakým nás někdy oba poučuje, jako by měla patent na rozum.
Malý paradox
Když jsme pak doma balili poslední kufr, dívala jsem se na nově směněné peníze a přemýšlela, jak zvláštní je, že jedna krátká věta dokáže rozvířit tolik emocí. Nakonec jsem si uvědomila, že některé debaty jsou předem prohrané. A že možná stačí jen dovřít kufr, zamknout dveře a jet tam, kde se podobné věci neřeší.
