Článek
Jako negativní příklad tzv kolektivní viny se často uvádí poválečný odsun Němců, někdy také označovaný jako „vyhnání“. Z dnešního pohledu se situace jeví určitě jinak než mohl posoudit Edvard Beneš těsně po nejhorší válce v dějinách, současně vedený snahou zabránit napříště opakování podobné apokalypsy.
Otázka kolektivní viny mi v poslední době znovu vytanula na mysli v souvislosti s barbarskými útoky Putinových hrdlořezů na Ukrajinu. Podle mého názoru jsou záměrné útoky na dětská zdravotnická zařízení klasickou genocidou. Šílenec v Kremlu je posedlý myšlenkou zničit ukrajinský národ a proto se rozhodl začít od dětí. Proč ale chci mluvit o kolektivní vině ? Bohužel nemalé procento Rusů tyto zvrhlé záměry přímo podporuje a většina ostatních jim alespoň neodporuje. A je tedy nesporné, že svůj díl viny za tyto odporné zločiny padá i na ně. Je poměrně málo těch kdo se mohou vyvinit - Alexej Navalnyj a tisíce obyvatel podobných zařízení jako to kde našel smrt, Boris Němcov, Anna Politkovská a možná by se našel i pár dalších. Pro všechny ostatní platí ale výrok mezinárodní poroty : „Guilty !“ Pokud se Rusové nezbaví Putina a jako národ se nezřeknou imperialistických choutek, nemají podle mě nárok být rovnocenným členem mezinárodního společenství. Jejich sportovci se nemohou zúčastňovat mezinárodních soutěží a Rusko nemůže být součástí světového obchodu.
Tomáš Koloděj
