Článek
Malá pozornost
Ten den jsem byla v obchodě jen pro základní věci. U pokladny jsem si všimla čokolády, kterou měl syn vždy rád. Přidala jsem ji do košíku bez přemýšlení. Když jsem mu ji předala, usmál se a řekl, že si zrovna něco sladkého chtěl koupit. Pro mě to byla maličkost, která nestála za řeč.
Byla jsem ráda, že jsem udělala drobnou radost. Myslela jsem, že tím to končí. Jen obyčejná návštěva, pár vět, šálek čaje a ticho, které nám nevadí.
Návštěva o týden později
O týden později zaklepal na dveře. Měl u sebe malou tašku, jako kdyby nesl něco k narozeninám. Nečekala jsem nic zvláštního. Podal mi krabičku, usmál se a řekl jen"Děkuju."
Otevřela jsem ji a zůstala stát jako opařená. Uvnitř byl nový telefon. Moderní, drahý, takový, jaký vídám jen v reklamách. V první chvíli jsem si myslela, že to musí být nějaká chyba. V životě by mě nenapadlo, že bych něco takového mohla dostat.
Rozpačitost místo radosti
Řekla jsem mu, že to přehnal. Já jsem mu dala čokoládu, on mi přinesl něco, na co bych musela šetřit velmi dlouho. Nejistota ve mně převážila. Bylo mi trapně, skoro až nepříjemně. Měla jsem pocit, že je to příliš, že jsem si tak drahou věc nezasloužila.
On jen pokrčil rameny a řekl, že chce, abych měla něco pořádného, když už telefon používám denně. Tvrdil, že mě to nemá trápit. Jenže mně to trápilo. Stála jsem s tím v ruce a nevěděla, jestli ho mám obejmout, nebo mu vysvětlit, že tohle je pro mě moc.
Zvykání na dar, který jsem nečekala
Telefon jsem nechala několik dní ležet na stole. Připadal mi cizí. Nakonec jsem ho zapnula a zjistila, že je mnohem jednodušší, než jsem čekala. Fotky byly krásně ostré, písmo velké a ovládání jasné. Poslala jsem synovi první fotku, jen abych zkusila, jestli to zvládnu.
Odepsal během chvíle. Napsal mi, že je rád, že už ho používám. V tu chvíli mě přešla část rozpaků. Viděla jsem, že z toho má radost, že to nebyla frajeřina, ale úmysl udělat mi něco dobrého.
Něco, co jsem pochopila až později
Jedno odpoledne jsem si uvědomila jednoduchou věc. Když byl malý, dávala jsem mu všechno, co jsem měla. Nikdy jsem nepočítala, kolik to stálo, nikdy jsem nečekala nic zpátky. Dělala jsem to, protože jsem jeho máma.
Až teď, když jsem seděla v kuchyni a držela ten telefon, došlo mi, že možná právě takhle to viděl on. Nešlo o cenu. Šlo o to, že mi chtěl něco vrátit, aniž by čekal, že to pochopím hned.
