Článek
Mnoho levicově orientovaných zastánců systémové ekonomické proměny se dnes shoduje, že peníze, majetek a práce představují tři ústřední hegemonie kapitalismu, které je nezbytné transformovat, máme-li mít reálnou šanci změnit stávající ekonomické paradigma. Zastánci měnové reformy, například v rámci nerůstového hnutí, přicházejí s přesvědčivými argumenty pro celkovou proměnu konceptu peněz (např. Olk, C., Schneider, C., Hickel, J., 2023; nebo Dyson, B., Hodgson, G., Lerven, F., 2016). Jakékoli pokusy o restrukturalizaci instituce peněz, instituce, která byla zmonopolizována, zbavena demokratické kontroly i rozmanitosti a navíc zcela deregulována, však narážejí na ohromné překážky. Nemalou roli v tom sehrává i skutečnost, že každodenní přežití naprosté většiny lidí je na penězích existenčně závislé.
Skutečnost, že moderní peníze jsou ve své podstatě neudržitelné, dnes již není třeba zvlášť zdůrazňovat; jde o notoricky známý fakt. Jádrem úrazu je samotný mechanismus jejich tvorby: peníze jsou ničím nepodložený, monetizovaný dluh bez jakékoli vazby na fyzikální a materiální realitu. To znamená, že ničím neomezené množství peněz kontroluje kriticky omezené množství přírodních zdrojů a lidské práce. Využití složeného úroku přitom působí jako výkonný hnací motor ekologické devastace, neboť nutí ekonomiku k neustálému růstu, tedy k exponenciálně rostoucí těžbě, výrobě a produkci odpadů, jen aby se krátkodobě odvrátilo riziko bankrotu. Bez odstranění těchto strukturálních příčin problému se bohužel žádná systémová transformace neobejde. O samotné tvorbě peněz již bylo napsáno mnoho. Tato krátká esej si proto klade za cíl otevřít spíše psychologický rozměr peněz, především pak jejich vliv na naše chování, sociální vztahy a hodnotové orientace, a to ať už v podobě majetku, příjmu, nebo společenského statusu. Právě tyto roviny jsou totiž rozhodující pro vybudování životaschopné ekonomické budoucnosti.
Podle antropologa Davida Graebera (2011) systémy úvěru a dluhu existovaly již zhruba 5 000 let před vznikem peněz jako takových. První mince a hotovostní ekonomiky se objevily až později a jejich historie sahá pouhých 2 600 let do minulosti. Přestože jsou peníze v dějinách anatomicky moderního člověka poměrně novým fenoménem, vydobyly si ve společnosti téměř posvátný společenský status. Majetek je často spojován s obdivem a oslavován jako měřítko osobního úspěchu. Veřejné hodnocení bohatých lidí se však výrazně odvíjí od způsobu, jakým bylo bohatství získáno. Podle výzkumu Pew Research Center (2012) obecně obdivovalo bohaté pouze 27 % dotázaných, zatímco u těch, kteří své jmění podle mínění veřejnosti vydělali vlastní pílí, tento podíl vyskočil na 88 %. Tento propastný rozdíl naznačuje, že společnost oceňuje především aktivní úsilí spojené s tvorbou majetku, zatímco dědictví se těší výrazně menšímu uznání.
Peníze nejsou jen prostředkem směny. Výzkum jasně dokládá, že formují lidské chování, psychiku i strategie jednání. Vohs a kol. (2008) zjistili, že i samotná připomínka peněz stačí k tomu, aby lidé byli méně ochotni pomáhat a upřednostňovali sociální odstup a individualismus před spoluprací a vzájemností. Bianchi a Vohs (2016) dodávají, že „mít peníze nebo na ně myslet zřejmě posiluje soběstačnost a tlumí pozornost a vnímavost vůči druhým.“ Tento efekt se projevuje i v každodenním životě: lidé s vyššími příjmy podle nich tráví výrazně méně času ve společnosti druhých a méně často se účastní společenských aktivit. Nejde přitom o marginální jev, naopak naznačuje, že peníze systematicky narušují sociální vazby.
Účinky peněz a bohatství však zřejmě sahají daleko za oblast sociability. Řada studií se zaměřila na vztah mezi socioekonomickým statusem, určovaným především příjmem a vzděláním, a osobní integritou či kvalitou mezilidského chování. Série experimentů Piffa a kol. (2012) přinesla pozoruhodné zjištění: ve srovnání s jedinci z nižších vrstev vykazovali příslušníci vyšších vrstev v různých situacích častěji neetické jednání, včetně podvádění ve hrách založených na náhodě, pokusů oklamat ostatní, schvalování chamtivosti a obecně méně prosociálních a více egoistických vzorců chování. Další výzkum téhož autora (Piff, 2013) navíc odhalil, že u této skupiny je častější narcismus a silnější pocit oprávněnosti. Tato zjištění překvapivě dobře korespondují s rozsáhlou mezinárodní studií Wanga a Murnighama (2013), kteří na datech z 27 zemí zkoumali vztah mezi příjmem, subjektivní pohodou a mírou tolerance k neetickému jednání. Jejich závěr je výmluvný: „vyšší příjem sám o sobě nesouvisel s etičtějším chováním, ale naopak vykazoval pozitivní vztah ke schvalování a toleranci neetického chování.“
U jedinců z nižších společenských vrstev se však objevuje zcela odlišný vzorec chování. Výzkumy opakovaně ukazují, že lidé s nižšími příjmy jsou štědřejší a darují proporčně větší podíl svých zdrojů než jejich bohatší protějšky (Pittarello a kol., 2023). Zároveň projevují vyšší míru soucitu vůči utrpení druhých (Stellar a kol., 2012). Piff a Robinson (2017) ve svém empirickém přehledu dokládají, že příslušníci nižších vrstev vykazují vyšší míru prosociálnosti, a to navzdory běžným stereotypům; podle nich je „nižší společenská třída často spojena se zvýšeným prosociálním chováním ve srovnání s vyšší společenskou třídou.“ Tento rozdíl přitom nemusí být na první pohled tak překvapivý, uvědomíme-li si, že většinu základních životních potřeb lze uspokojit buď prostřednictvím blízkých komunitních vazeb nebo skrze tržní transakce. Tam, kde jedna cesta selhává, druhá nutně nabývá na významu. S nástupem neoliberální tržní ekonomiky a její přeměnou v tržní společnost se však komunitní struktury postupně rozpadají. Stále více lidí je tak odkázáno na tržní transakce umožněné omezenou peněžní zásobou a jejich chování i rozhodování jsou stále výrazněji formovány a omezovány finančními ohledy. Tento mechanismus podrobně mapuje studie Boon-Falleura a kol. (2024), která upozorňuje nejen na roli peněžních zdrojů, ale i na efekt nedostatku, jenž je zakotven přímo v samotném procesu tvorby peněz. Autoři uvádějí, že „lidé s malým množstvím dostupných zdrojů přidělují tyto zdroje potřebám s vysokým marginálním přínosem, jsou více orientováni na krátkodobý horizont a tolerují menší míru variability.“ To má mimo jiné za následek snižování investic do osobního zdraví a rozvoje, například do získávání nových dovedností.
Možná nejvíce vypovídající jsou však výsledky studie Gasiorowské a kol. (2016), která se zaměřila na účinky peněz na chování 476 dětí ve věku 3 až 6 let. Ukázalo se, že bez ohledu na to, jak dobře děti peníze znaly a rozuměly jejich hodnotě, ty, kterým byly peníze připomenuty (tzv. primované), vykazovaly vyšší míru egoismu, nižší štědrost i ochotu pomáhat a slabší komunitní chování, ve srovnání s dětmi, kterým byly připomenuty alternativní symboly, jako sladkosti nebo knoflíky. Zdá se, že i pouhá abstraktní připomínka peněz v nich spouští určitou emoční odezvu, která oslabuje prosociální sklony.
Vliv peněz na lidské chování se tak jeví jako hluboký a dalekosáhlý – zasahuje od bezprostředních rozhodnutí až po dlouhodobé životní strategie. Peníze a jejich symbolické reprezentace (bohatství, status) přitom nejsou pouhými spouštěči určitých reakcí; aktivně formují osobnost tím, že ovlivňují základní ctnosti, jako jsou empatie, soucit a altruismus. Dotýkají se tedy samotného charakteru, na jehož proměnu budeme při snaze o systémovou změnu spoléhat. Z tohoto krátkého zkoumání vyplývá, že je nejen zásadní, aby se aktivistické snahy nevěnovaly pouze technickým mechanismům transformace samotného konceptu peněz, ale také abychom se začali vědomě vyrovnávat i se sociálními, psychologickými a behaviorálními důsledky, které peníze ve společnosti vytvářejí.
Bibliography:
Bianchi, E. C., Vohs, K. D., (2016). Social Class and Social Worlds: Income Predicts the Frequency and Nature of Social Contact. Social Psychological and Personality Science, vol. 7(5), pp. 479-486
Boon-Falleur, M., Baumard, N., André, J. B., (2024). The Effect of Income and Wealth on Behavioral Strategies, Personality Traits, and Preferences. Perspectives on Psychological Science 20(10).
Dyson, B., Hodgson, G., Lerven, F., (2016). Sovereign Money: An Introduction. Positive Money. Available at: https://positivemoney.org/uk/archive/sovereign-money-introduction/
Gasiorowska A, Chaplin LN, Zaleskiewicz T, Wygrab S, Vohs KD. Money Cues Increase Agency and Decrease Prosociality Among Children: Early Signs of Market-Mode Behaviors. Psychol Sci. 2016 Mar;27(3):331-44.
Olk, C., Schneider, C., Hickel, J., (2023). How to pay for saving the world: Modern Monetary Theory for a nerůst transition. Ecological Economics Volume 214.
P.K. Piff, D.M. Stancato, S. Côté, R. Mendoza-Denton, & D. Keltner, (2012). Higher social class predicts increased unethical behavior, Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A. 109 (11) 4086-4091.
Piff, P. K. (2013). Wealth and the Inflated Self: Class, Entitlement, and Narcissism. Personality and Social Psychology Bulletin, 40(1), 34-43.
Piff, P. K., Robinson, A. R., (2017). Social class and prosocial behavior: current evidence, caveats, and questions, Current Opinion in Psychology Volume 18.
Pittarello, A., Motsenok, M., Dickert, S., & Ritov, I. (2023). When the poor give more than the rich: The role of resource evaluability on relative giving. Journal of Behavioral Decision Making, 36(1)
Stellar, J.E., Manzo, V.M., Kraus, M.W. and Keltner, D., 2012. Class and compassion: socioeconomic factors predict responses to suffering. Emotion, 12(3).
The Pew Research Center, (2012). Trends in American Values: 1987 – 2012. Available at: https://www.pewresearch.org/wp-content/uploads/sites/4/legacy-pdf/06-04-12-Values-Release.pdf
Vohs K. D., Mead N. L., Goode M. R., (2008). Merely Activating the Concept of Money Changes Personal and Interpersonal Behavior. Current Directions in Psychological Science, 17(3), 208–212.
Wang, L., Murnighan, J. K., (2013). Money, Emotions, and Ethics Across Individuals and Countries. J Bus Ethics 125, 163–176.
