Článek
Stejný scénář jako každý rok
Když se doma začne mluvit o dovolené, mám pocit, že se zasekne deska. Chorvatsko. Vždycky Chorvatsko. Stejná apartmánová vesnice, stejná pláž plná lidí, stejné parkování na rozpálené hlíně. Ne že by to bylo vyloženě špatné, ale už mě nebavilo platit čím dál víc za čím dál míň. Loni mě definitivně dorazilo, když jsme dali plnou cenu za apartmán, který měl výhled akorát na sousedův balkon a klimatizaci, která jela jen když si vzpomněla.
Manžel to bral jako jistotu. Ví, kam jet, kde zaparkovat, kde koupit chleba. Já jsem ale letos cítila, že potřebuji změnu. Ne zážitek na sílu, jen pocit, že za ty peníze opravdu něco dostaneme. A hlavně klid, ne pocit, že se celý den prodírám davem.
První zmínka o Albánii
Když jsem poprvé řekla Albánie, reagoval přesně tak, jak jsem čekala. Nedůvěra, ticho, pak věta, že to zní jako risk. Nešla jsem do protiútoku. Věděla jsem, že tady pomůže jen jedno. Konkrétní čísla a fotky. Ne dojmy, ne emoce.
Sedla jsem si večer k počítači a začala hledat. Apartmány u moře, hotely, recenze. Byla jsem sama překvapená, co všechno jsem našla. Čisté pláže, moderní ubytování, normální ceny v restauracích, žádné turistické šílenství. A hlavně ceny za noc, které byly zhruba poloviční oproti Chorvatsku.
Anketa
Když čísla mluví jasně
Ukázala jsem mu konkrétní nabídku. Apartmán s terasou a výhledem na moře, parkování v ceně, klimatizace samozřejmost. Cena za noc byla nižší než to, co jsme loni platili za pokoj bez balkonu. K tomu restaurace, kde hlavní jídlo stálo jako předkrm u moře v Chorvatsku.
Neříkala jsem, že Chorvatsko je špatně. Jen jsem položila otázku, proč bychom měli platit víc za něco, co už známe, když můžeme mít víc prostoru, víc klidu a ještě ušetřit. Bylo vidět, jak mu to začíná docházet. Najednou se ptal, jak daleko je pláž a jak vypadají silnice. To už jsem věděla, že se láme.
Otočka bez hádky
Nečekala jsem žádné drama. Jen tiché uznání, že to dává smysl. A přesně to přišlo. Řekl, že to vlastně nevypadá špatně a že by to klidně zkusil. Žádné velké gesto, žádné přiznání porážky. Prostě otočil.
V tu chvíli mi došlo, že někdy není potřeba přesvědčovat silou. Stačí dát věci vedle sebe a nechat realitu, ať mluví sama. Nebyl to souboj o destinaci, ale o to, jak chceme trávit čas a za kolik.
Jiný pocit už při plánování
Jiný pocit už mám už teď při samotném plánování. Těším se na léto, na to, že uvidím nové místo a nebudu mít pocit, že jen opakujeme starý scénář. Líbí se mi představa večerů u moře bez počítání každé položky na účtence, obědů bez stresu a pláží, kde nebude hlava na hlavě. Tentokrát mám pocit, že nás nečeká jen dovolená, ale skutečný odpočinek.
