Lanšperk, Žampach - Dvě zříceniny po kolonizaci oblasti kolem Tiché Orlice

Vydáme se s tímto článkem do historie kolonizace oblasti v okolí říčky Tiché Orlice. Začneme tedy na zřícenině hradu Lanšperk. Ta se tyčí nad údolím říčky Tiché Orlice mezi Ústí nad Orlicí a Letohradem. Druhá zřícenina, kterou dnes navštívíme je zřícenina hradu Žampach, která je zhruba 5 km vzdálená od Lanšperku. My jsme tyto zříceniny zvolili, protože obě byly založeny ve druhé polovině 13. stolení a obě byly založeny v rámci kolonizace řídce osídleného pohraničního pralesa východních Čech, který byl královským majetkem. Jinak společné mají i to, že z obou hradů toho moc nezbylo. Jen pro doplnění, obě zříceniny jsou v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí.

Ale nyní k Lanšperku. Na ten se dostanete po zelené turistické trase z osady Lanšperk. Hrad založil buď Vilém z Drnholce nebo některý z jeho synů, kterými byli Heřman a Oldřich. Stal se tak správním celkem rozsáhlého panství. První písemná zmínka o Lanšperku je z roku 1285, kdy jej král Václav II. daroval Závišovi z Falkenštejna. Později byl hrad darován nově založenému cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Jak už známe z předchozích dílů, hrady často měnili své majitelé, takže tomu i zde nebylo jinak. Takže hrad vlastnil Jan ze Smilkova a po něm katolický šlechtic Václav z Dubé. Roku 1425 byl hrad dobyt a byl svěřen do správy Janovi Městeckému z Opočna. Pak následovalo pravidelné střídání majitelů hradu až do přelomu 15. a 16. století, kdy byl vybydlen a zpustl. Kameny a zdivo pak místní rozebrali a použili jako levný stavební materiál.

Na konci 2 světové války vznikl „sbor pro záchranu hradu Lanšperka“ a začalo se ve velkém opravovat. Po pádu minulého režimu štafetu převzalo stejnojmenné sdružení. Dnes je zřícenina v majetku obce Dolní Dobrouč, které se sdružením úzce spolupracuje. Pořádají se zde i akce. Jako nejznámější akcí je na konci zimy pravidelný pochod hledání Stromoucha. Je to pohádková postavička a jde o mužíčka, který se pozná dle klobouku ve tvaru koruny stromu a větviček namísto rukou. Pečuje o lesy v okolní krajině. Kdysi ochraňoval hrad, za což v něm mohl přebývat.

Lanšperk díky své poloze nabízí krásný výhled do údolí Tiché Orlice. K dispozici je i vyhlídková plošina. Vstup na zříceninu je zdarma a je celoročně přístupná. Parkovat můžete přímo pod zříceninou u nedalekého hostince.

Za zmínku stojí i kaple Nanebevzetí panny Marie. Kaple v pseudogotickém stylu z konce 19. století byla postavena podle návrhu arch. Svatopluka, rytíře z Neumannů. V kapli jsou uloženy ostatky svatého Bonifáce a svatého Donáta. V roce 1998 byla kaple opravena a vyzdobena novými obrazy Křížové cesty od Adolfa Lachmana. Za kaplí je pěkné vyhlídkové místo do krajiny.

Na zříceninu se dostaneme od obce Žampach po červené turistické trase. Ta právě vede již zmíněným arboretem. Parkovat je možné přímo před zámeckým areálem, kde je dostatečně velké parkoviště. Po cestě přejdeme po dřevěné lávce vedoucí do zámeckého parku. Ta byla postavena v roce 1886. Lávka ústí do Zámecké branky, u které se nacházejí tzv. Čertovy kameny. Ke kamenům se vážou místní pověsti.

Tak jak Lanšperk, tak i Žampach pochází ze druhé poloviny 13. století. Kolonizaci pravého břehu řeky Tiché Orlice prováděli příslušníci šlechtického rodu „ze Zebína“. Jak u Lanšperku, tak i tady hrad často měnil své majitelé. Takže mezi majiteli byl například Křesislav ze Žampachu, Jan Lucemburský nebo také Jindřich z Lipé.

Po roce 1346 přešel hrad do vlastnictví rytíře Jana ze Smojna, kterému říkali „Pancíř“ a který jej učinil útočištěm při svých loupeživých výpravách po okolí. Pancířovo řádění zastavila až výprava českého krále Karla IV., který hrad oblehl a dobyl, Pancíře nechal popravit a celé panství podřídil vlastní správě.

Po Karlu IV. hrad patřil Čeňkovi z Potštejna a později i jeho synům Janovi a Mikuláši. Dokonce hrad patřil také Janovi Městeckému z Opočna, a to dokonce zhruba ve stejné době, jako když mu patřil Lanšperk.

Největší ranou pro hrad bylo, když ve druhé polovině 15. století postihla větev rodu Žampachů z Potštejna finanční krize. Ti přistoupili k zástavě části panství. To způsobilo postupné vylidňování hradu a hrad začal chátrat. Teprve v roce 1539 Zdeněk Žampach z Potštejna zástavu vyplatil, a tak hrad byl částečně zachráněn.

V první polovině šestnáctého století na hradě působila penězokazecká dílna. Žampašský kovář Jan v ní vyráběl falešné mince. Kovář a dva spolupachatelé byli usvědčeni na mučidlech a odsouzeni k trestu smrti upálením.

Poslední ranou byla třicetiletá válka. V jejím průběhu hrad značně utrpěl jak od císařských vojáků, tak od Švédů, kteří jej v roce 1639 vydrancovali. Ještě v roce 1648 byl hrad dvakrát obsazen císařskými vojáky. Poté již přestal definitivně plnit rezidenční či obrannou funkci a postupně podlehl zkáze.

Dnes se dochovaly v zalesněném terénu pouze nevýrazné zbytky zdí hospodářských budov a obvodové hradby. V někdejším hradním jádru se dochovaly klenuté přízemní prostory obytného paláce. Jinak zřícenina se nachází na stejnojmenném kopci v nadmořské výšce 546 metrů nad mořem.

V pořadu Toulání po Česku vám budeme přinášet tipy na výlet po celé České republice. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí a podíváte se do spoustu zajímavých míst. Pořadem provází Tomáš Minář.

Zdroje pro tento článek:

Informační tabule, Wikipedia (Lanšperk, Žampach)