Památky po Severní dráze císaře Ferdinanda na Moravě

V tomto článku potěšíme všechny příznivce železniční dopravy. Vypravili jsme se do oblasti, které se říká Moravská brána a touto oblastí zde vedla Severní dráha císaře Ferdinanda. A budete se divit, že i po několika desítek let tu po ní zbylo spousta zajímavostí.

Moravská brána je nížina, která se táhne od Přerova až po Ostravu. Díky své poloze byla ideální spojnicí mezi severní oblastí Rakousko-Uherska a Vídní. Zároveň byla první železnicí v českých i rakouských zemích, plně obsluhovanou parními lokomotivami.

My se dnes podíváme na dva viadukty a jeden opuštěný tunel. Abychom pochopili tyto technické památky, musíme se vrátit do 19. století. Myšlenku výstavby této dráhy z Vídně přes Moravu na sever pojal profesor Polytechnického ústavu ve Vídni a výborný znalec jáchymovských a ostravských dolů František Xaver Riepl. Roku 1829 zveřejnil návrh původně koněspřežné dráhy, která by vycházela z Vídně a procházela Moravou do Bochnie v Haliči s odbočkami do Brna, Olomouce, Opavy a haličských solných dolů a skladišť. Navržená trať byla dlouhá přes 400 km. Brzy byla založena akciová společnost vídeňských bankéřů, která měla stavbu provést. Nejvýznamnější roli v tomto sehrál Mayer Amschel Rothschild, který si pojistil veškerá privilegia a výhrady tím, že celý projekt pojmenoval jako Dráhu císaře Ferdinanda. Císař Ferdinand V. schválil tuto Rothschildovu žádost 9. dubna 1836 a tím se mohlo začít stavět.

Do roku 1842 tak byly postupně uvedeny do provozu jednotlivé úseky až po Lipník nad Bečvou. Tam však byla v roce 1842 výstavba železnice z důvodu nedostatku kapitálu pozastavena. Lipník se na pět let stal koncovou stanicí a město zároveň jedním z největších překladišť zboží v monarchii. Problém s kapitálem Rothschild vyřešil tím, že společnosti půjčil další nemalé peníze a tím si také více upevnil svůj vliv. Práce na stavbě trati Lipník – Bohumín trvaly celkem tři roky a trať byla nakonec zprovozněna k 1. květnu 1847. Pozoruhodné je, že Společnost Severní dráhy stavěla tento úsek ve vlastní režii.

A právě v roce 1842 byla dokončena stavba Jezernického viaduktu, který má délku 426 metrů. Ten se nachází u města Lipník nad Bečvou v okrese Přerov v Olomouckém kraji. Skládá se vlastně ze dvou vedle sebe stojících viaduktů. Novější část byla dokončena v roce 1873, protože trať bylo nutné zdvojkolejnit a druhá kolej by se na stávající viadukt prostě nevlezla. Starší viadukt, tzv. jižní byl postaven z cihel, novější viadukt, někdy také označován jako severní, byl postaven z kamene, takže je lze na první pohled odlišit.

V roce 2001 proběhla kompletní rekonstrukce těchto viaduktů v rámci modernizace druhého tranzitního železničního koridoru. V roce 2003 rekonstrukce získala cenu Mostní dílo roku 2001 Ministerstvem dopravy ČR. Dnes je viadukt dominantou Moravské brány a byl v roce 2007 prohlášen za kulturní památku. Jinak ještě doplníme, má celkem 42 oblouků a vysoký je až 10,5 metrů.

Tunel ve Slavíči se nachází zhruba 1,5 km od Jezernického viaduktu směrem na Ostravu. Tunel byl vybudován v letech 1845-1847 jako součást úseku Lipník nad Bečvou – Bohumín. Tunel se využíval obousměrně až do roku 1873, kdy byla postavena druhá kolej. Pak se tunel stal jednosměrným, a to ve směru do Lipníka nad Bečvou.

Tunel ale začal časem chátrat a společnost již nechtěla do tunelu investovat a tak trať z tunelu byla přeložena v roce 1895 hned vedle druhé, již postavené koleje. Tunel patřil drahám až do roku 1925, kdy byl převeden po správu obce Slavíč. V následujícím století byl tunel využíván mimo jiné jako skladiště brambor a v 60. letech 20. století se dokonce uvažovalo o jeho znovu zprovoznění vedením třetí koleje hlavní tratě. To se ale už nikdy nestalo. Jinak tunel je dlouhý zhruba 259 metrů a 6 metrů vysoký. Dnes se jedná o technickou památku.

Tento tzv. Hranický viadukt nad údolím řeky Veličky byl postaven mezi léty 1844 až 1846. V roce 1873 byl vedle něj postaven druhý kamenný viadukt a to z důvodu stavby druhé koleje. V roce 1910 byla zahájena výstavba třetího, tentokrát betonového viaduktu. Nástupem první světové války byla stavba zastavena, ale ne na dlouho. Díky válečným zajatcům byla v roce 1915 stavba obnovena, ale opět byla později zastavena, a to na konci první světové války.

Další ranou pro stavbu byla poválečná hospodářská krize, a tak viadukt byl kompletně dokončen a v roce 1939. Od počátku se s tímto viaduktem počítalo jako dvojkolejným, takže celkově Hranický viadukt po dokončení třetího viaduktu měl koleje čtyři. V letech 200-2001 proběhla v rámci modernizace druhého tranzitního koridoru rekonstrukce betonového viaduktu. O nejstarším, zděném viaduktu se kvůli špatnému technickému stavu uvažovalo, že se zbourá. To ale nenastalo, byl v roce 2008 rekonstruován, ale vlaky už po něm nejezdí, protože kolej na zděném viaduktu byla odstraněna. V roce 2007 byly viadukty prohlášeny kulturní památkou. Ještě nakonec pár čísel: zděný viadukt má délku zhruba 449 metrů a 32 oblouků, kamenný viadukt má délku 426,5 metrů a 32 oblouků a betonový viadukt má délku 434 metrů a 30 oblouků.

Severní dráha dnes nese označení jako trať č. 270 (Přerov–Buhumín) a je součástí 2. tranzitního koridoru. Po této trati dnes jezdí jak osobní, tak i nákladní vlaky jak na Vídeň, Prahu a Brno, tak i na Ostravu, do Polska a na Slovensko. Tvoří dnes nejdůležitější spojnici na Moravě. A tím se také dnes s vámi loučíme. Takže zase za týden na dalším výletu.

V pořadu Toulání po Česku vám budeme přinášet tipy na výlet po celé České republice. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí a podíváte se do spoustu zajímavých míst. Pořadem provází Tomáš Minář.

Zdroje pro tento článek:

Wikipedia (Severní dráha císaře Ferdinanda), Moravské Karpaty (Dráha císaře Ferdinanda), Olomoucký Rej, Zdeněk Šmída, Informační tabule