Hlavní obsah

Na dovolenou v Turecku jsem šetřila celý rok. Druhý den mě sanitka vezla z pláže

Foto: magnific/Magnific.com

Na týden u moře v Turecku jsem šetřila celý rok. Každý měsíc jsem si odkládala stranou částku, která mi doma chyběla jinde, a odmítala jsem si kupovat cokoliv navíc.

Článek

Rok odříkání

Nekupovala jsem si nové oblečení, nechodila jsem na kávu s přáteli a dovolenou jsem si představovala jako odměnu za dvanáct měsíců odříkání. V hlavě jsem měla jasný obraz: teplý písek, modrá voda a pocit, že jsem konečně někde, kde nemusím nic řešit.

Když jsem se konečně ocitla na letišti s malým kufrem a pocitem, že jsem si to zasloužila, byla jsem šťastná. Hotel byl jednoduchý, ale čistý a pláž byla blízko. Už první večer jsem si slíbila, že si každou minutu užiju naplno. Po roce počítání jsem nechtěla promarnit ani hodinu.

První den na pláži

První den jsem chtěla využít každou hodinu. Ráno jsem si vzala lehké šaty, na pláž jsem dorazila brzy a našla si místo hned u vody. Slunce bylo silné, ale mně to tehdy připadalo jako přesně to, po čem jsem celý rok toužila. Ležela jsem na lehátku, občas jsem se šla smočit a pak jsem se zase vrátila na stejné místo. Nechtěla jsem odejít, dokud nebude večer.

Od rána do pozdního odpoledne jsem zůstala na slunci. Nepřemýšlela jsem nad tím, že by to mohlo být moc. Měla jsem pocit, že dovolená má konečně začít, a že si ji musím užít na maximum. Když jsem se večer vrátila do pokoje, byla jsem unavená, ale spokojená. Usínala jsem s představou, že mě čeká ještě šest dalších dnů.

Zlom druhého dne

Druhý den se mi na pláži udělalo zle. Nejprve jsem cítila jen lehkou nevolnost a myslela jsem si, že to přejde. Pak se mi rozostřil pohled, ztratila jsem rovnováhu a musela jsem se posadit. Půda pode mnou byla najednou příliš horká a vzduch těžký. Personál si všiml, že mi není dobře, a zavolal sanitku. Ležela jsem na lehátku a snažila se soustředit na to, že se nic vážného neděje, ale tělo mi říkalo něco jiného.

Pamatuji si jen útržky cesty do nemocnice. Bylo mi horko a zároveň zima, bála jsem se a zároveň jsem se styděla, že kvůli mně vzniká takový rozruch. V nemocnici mi doplnili tekutiny a doporučili několik dní klidu mimo slunce. Celou dobu jsem měla hlavu plnou toho, že jsem o dovolenou přišla vlastně hned na začátku.

Návrat do pokoje

Do hotelu jsem se vrátila unavená a zahanbená. Místo pláže mě čekal chladný pokoj a zatažené závěsy. Ležela jsem na posteli a poslouchala vzdálené zvuky bazénu, které ke mně doléhaly přes zavřené okno. Venku bylo jasné světlo, které jsem si ještě včera tak užívala, a teď mi připadalo jako něco, co ke mně nesmí proniknout.

Dovolenou, na kterou jsem se těšila dvanáct měsíců, jsem pak sledovala z hotelového pokoje za zataženými závěsy. Měla jsem u sebe láhev vody, telefon a pocit, že jsem si celý rok odříkání představovala jinak. Nebyla to tragédie, ale zklamání mělo přesnou podobu: prázdné lehátko, které jsem si nepřinesla, a hodiny, které jsem trávila místo koupání v posteli.

Dny za zataženými závěsy

Několik dní jsem byla hlavně v pokoji. Chodila jsem jen na krátké cesty na chodbu a zpátky, pila jsem vodu a snažila se spát. Když jsem se cítila lépe, otevřela jsem závěsy jen na malou chvíli a dívala se na moře z dálky. Bylo pořád stejně modré, ale já k němu měla blíž přes okno než přes písek.

Postupně jsem si přestala vyčítat, že jsem první den přehnala. Uvědomila jsem si, že jsem celý rok žila v napětí, že si musím všechno zasloužit, a pak jsem na dovolené chtěla dohnat všechny chybějící hodiny naráz. Tělo mi dalo lekci, kterou jsem nečekala. Nebyla to trest, ale připomínka, že odpočinek se nedá naplánovat jako výdaj v rozpočtu.

Co mi dovolená nakonec dala

Na pláž jsem se už nevrátila v takovém tempu jako první den. Poslední dny jsem trávila hlavně ve stínu, krátce u vody a hodně v klidu. Nemohla jsem si dovolenou užít podle původní představy, ale naučila jsem se dívat na moře i z místa, které jsem si nevybrala. A když jsem odjížděla, věděla jsem, že příště už nebudu šetřit jen na cestu, ale i na to, abych si ji uměla rozložit.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz