Článek
Podivný lesk v křoví
Zprvu jsem si myslela, že jde o odhozený kus skla. Slunce do něj svítilo tak, že mě to několikrát oslepilo. Když jsem ale listy odhrnula, zůstala jsem stát jako opařená. V hustém křoví byla malá kamera, zamaskovaná tak, aby nebyla vidět. Připevněná byla pevně, někdo si s tím dal hodně práce.
První šok a strach
V tu chvíli se mi rozbušilo srdce. Hlavou mi proběhlo, že nás někdo sleduje, ale nechápala jsem kdo a proč. Běžela jsem za manželem a ukázala mu, co jsem našla. Nejdřív si myslel, že přeháním a že to třeba patří nějakému dětem na hraní. Když ji ale zkusil zapnout a podívat se na paměťovou kartu, ztuhl i on. Byly tam nahrávky přímo z naší zahrady, jak si hrají děti a jak spolu sedíme na terase.
Hledání viníka
Přemýšleli jsme, kdo by mohl mít důvod nás sledovat. Hned nás napadlo několik možností, ale nejvíce podezření padalo na souseda, který se často zajímal o to, co děláme. Vždycky měl zvláštní poznámky, jako by věděl víc, než mohl vědět. Rozhodli jsme se proto chvíli vyčkávat, jestli se někdo nepřijde kameře podívat.
Nečekané potvrzení
O pár dní později jsem zahlédla našeho souseda, jak postává u plotu a dívá se přesně na místo, kde kamera byla. V ruce měl něco, co vypadalo jako ovladač nebo přijímač. V ten okamžik mi došlo, že je to opravdu on. Když zjistil, že kamera zmizela, jeho výraz se změnil a rychle se vrátil domů.
Otevřený konflikt
Manžel se rozhodl za ním zajít a konfrontovat ho. Nejdřív všechno popíral a tvářil se, že o ničem neví. Když mu ale manžel ukázal nahrávky z karty a kameru samotnou, nezbylo mu nic jiného než přiznat pravdu. Jeho vysvětlení bylo absurdní. Tvrdil, že nás sledoval, protože ho zajímalo, jestli na zahradě neplýtváme vodou a jestli správně třídíme odpad. Prý mu šlo o kontrolu pořádku v sousedství.
Rozhodování co dál
Byli jsme v šoku. Nevěděli jsme, jestli jít na policii nebo to vyřešit jen mezi sebou. Na jednu stranu nás strašně uráželo, že si dovolil narušit naše soukromí. Na druhou stranu jsme se báli, že kdybychom to oficiálně řešili, sousedský život by se stal ještě nesnesitelnějším. Nakonec jsme mu jasně řekli, že jestli se něco podobného zopakuje, okamžitě podáme trestní oznámení.
Jak se změnila atmosféra
Od té chvíle už nic nebylo jako dřív. Kdykoliv vyjdeme na zahradu, mám nepříjemný pocit, že nás někdo sleduje, i když kamera už tam není. Soused se nám vyhýbá a dělá, že nás nevidí. My se mu také snažíme vyhnout, protože při každém setkání se mi vybaví pocit studu a narušení bezpečí.
Nepříjemné ticho
Zahrada pro mě bývala místem klidu a odpočinku, ale od té doby, co jsme našli tu kameru, to tak není. Často se přistihnu, že si kontroluji okolí, jestli se v křoví zase něco neblýská. Místo zpěvu ptáků slyším v hlavě otázku, kdo nás vlastně ještě sleduje.
