Hlavní obsah
Příběhy

Našla jsem si k důchodu brigádu. Do půl roku mi nabídli víc peněz, než jsem měla dřív na plný úvazek

Foto: freepik/Freepik.com

Když jsem odešla do důchodu, měla jsem pocit, že mi ze dne na den zmizel důvod ráno vstávat. Po pár týdnech jsem pochopila, že doma dlouho nevydržím.

Článek

Chtěla jsem být užitečná

První měsíce po odchodu z práce jsem si připadala, jako by mě někdo vypnul. Najednou nebyly porady, telefonáty ani lidé, kteří by něco potřebovali. Dny se slévaly a já si začala připadat zbytečná. Kamarádky říkaly, že si mám užívat volna, ale mě to nebavilo. Nikdy jsem nebyla typ, co by seděl s rukama v klíně.

Začala jsem hledat brigádu. Nechtěla jsem dělat nic fyzicky náročného, spíš něco, kde bych mohla uplatnit zkušenosti z kanceláře. Odpověděla jsem na pár inzerátů a po týdnu mi zavolali z malé firmy, která hledala pomoc s administrativou.

Nové prostředí a nový rytmus

První den jsem byla nervózní jako při nástupu do první práce. Mladý tým, moderní kancelář a rychlé tempo. Připadalo mi, že všichni mluví jiným jazykem, plným zkratek, které jsem neznala. Ale kolegové byli milí a trpěliví. Vysvětlili mi všechno a po pár týdnech jsem začala chytat rytmus.

Začalo mě to bavit víc, než jsem čekala. Měla jsem pocit, že zase někam patřím. Když jsem přišla domů, byla jsem příjemně unavená a měla o čem mluvit. Najednou jsem se přestala budit s prázdným pocitem, že mě nic nečeká.

Ocenění, které jsem nečekala

Po půl roce si mě zavolal šéf. Myslela jsem, že mi chce poděkovat a rozloučit se, protože jsem původně nastoupila jen na pár měsíců. Místo toho mi řekl, že si mě chce nechat natrvalo a že mi nabídne vyšší plat. Když jsem slyšela částku, musela jsem se posadit. Nabídl mi 29 000 Kč, což bylo více, než jsem měla dřív na plný úvazek.

Zaskočilo mě to. Nejen kvůli penězům, ale hlavně proto, že si někdo všiml mé práce a ocenil ji. Vždycky jsem měla pocit, že starší lidé už nikoho nezajímají, ale ukázalo se, že zkušenosti se počítají.

Druhý dech

Dnes už pracuji jen tři dny v týdnu, ale ty dny mě drží při životě. Mám důvod vstát, namalovat se a vyrazit mezi lidi. Kolegové mi říkají, že jim připomínám jejich mámu, a často se se mnou chodí radit.

Nikdy bych nevěřila, že ve svém věku zažiju něco takového. Důchod jsem brala jako konec jedné etapy, ale nakonec se ukázalo, že to byl jen začátek jiné. Práce mi dala znovu smysl a hlavně pocit, že mám stále co nabídnout.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz