Článek
Kdysi jsem seděl v jedné hospodě nebo spíš baru v Praze na Žižkově. Vedle mě seděl Jirka. Povídali jsme si o všem možném. Najednou mi Jirka začal vyprávět o tom, že chce napsat knihu. Román. Ten román že by byl inspirován jeho vzpomínkami z dob dávno minulých, ale že by to byl román, ne jeho paměti. Znal jsem Jirku spíš jako fotografa a organizátora různých kulturních večerů. Na těch večerech četli jiní svou poezii a prózu. Jirka občas přečetl nějakou svou báseň, ale bylo spíš z nutnosti, když se mu nedostavil nějaký účinkující. Ale román? To mi nešlo do hlavy. Jirka už vydal jednu knihu. Ale byla to kniha jeho fotografií, na které několik oslovených básníků napsalo básně. Román mi připadal na Jirku trochu velké sousto.
Ale neuplynul ani rok a držel jsem Jirkův první román v ruce. Jmenoval se Dušebraní s podtitulem Normalizační pornobrak. Abych pravdu řekl, román mě nejdříve zaujal tím, že byl vytištěn zřetelnými písmeny připomínajícími písmo klasického mechanického psacího stroje. Avšak když jsem se do něj začetl, strhl mě svým dějem. Ten děj se odehrával dvou rovinách. Jednak jako životní osudy mladého hocha v období těsně před nástupem na vojnu před rokem 1968 a jednak jako docela zajímavá příručka nabývání sexuálních dovednosti dospívajícího hocha.
Knihu vydal tehdy Jirka vlastním nákladem v malém nakladatelství ve velmi omezeném počtu a distribuoval ji osobně jednak mezi přátele a jednak zájemcům na fejsbuku. Tehdy jsem si od Jirky koupil dvacet výtisků, které jsem rozdal lidem, u nichž jsem se domníval, že by ji mohli udělat publicitu v médiích. Ať už pozitivní, nebo negativní. Bohužel naprosto bez úspěchu. Jirka tu knihu vydal za nějaký čas jako další vydání u velkého vydavatelského domu, takže se dostala i do kamenných knihkupectví.
Avšak Jirka už měl v hlavě další romány, které postupně svěřoval počítači a nakonec i vydal. Někdy v docela rychlém tempu dvě knihy za rok. Bohužel do toho přišlo kovidové období, takže s propagací nově vydaných knih to bylo složité. Kromě románů že Žižkova vydal Jirka i několik knih určených spíše pro štamgasty jedné vinohradské hospody.
V průběhu zhruba pěti let vydal Jirka okolo deseti knih, což mi připadá obdivuhodné. Škoda, že mezi těmi sedmnácti tisíci knihami, které vycházejí ročně v České republice, všechny Jirkovy knihy zapadly a žádná z nich se nedostala do širšího povědomí čtenářů. Jirka sám svoje knihy propagovat neumí a vydavatelé se toho neujali. Marketing je holt v dnešní době důležitá věc. Ale třeba jednou někdo Jirkovy knihy objeví. Klidně do diskuze napište, který Jirkův román znáte.
