Článek
29. ledna 2024 poskytl Petr Pavel rozhovor Českému rozhlasu při příležitosti jednoho roku od jeho zvolení v prezidentské volbě. Nebudu zde opakovat, co všechno řekl Petr Pavel redaktoru Janu Pokornému. Zaujalo mě však, že hned z počátku se Pokorný prezidenta zeptal, zda ho baví víc zahraniční agenda než ta domácí. Vyvolalo to ve mně asociaci na různé komentáře v médiích, související s odchodem kancléřky Jany Vohralíkové z Hradu. Komentátoři poukazovali na to, že Pavla patrně nezajímá, co se v jeho kanceláři děje, a raději se věnuje zahraničním cestám nebo se těší, až se bude moci projet na motorce. Takto se vyjádřil například komentátor Seznamu Jindřich Šídlo. Politolog Petr Kubáček hodnotí dosavadní výkon Petra Pavla jako průměrný. Tvrdí, že nevyužívá své mantinely To, že Petra Pavla prezidentská práce nebaví, zabralo Jaromíru Soukupovi tři dny za sebou část jeho komentářového pořadu Moje zprávy
Z výše citovaného rozhovoru jsem neměl dojem, že by Petr Pavel ve své prezidentské funkci něco opomíjel. Je mi na něm sympatické, že pokud se vyskytne nějaká politická třenice, nesnaží se do ní hned vměšovat a prosazovat svůj osobní názor. Také je mi sympatické, že má poradce na různé obory, od kterých se nechá informovat, aby si udělal vlastní názor. To vede jiné komentátory k tomu, že tvrdí, že Pavel nemá žádné názory a že je pouze loutkou v rukou lidí, kteří ho do funkce protlačili a nyní s ním pohybují jako s loutkou na špagátkách. Tyto domněnky často vyslovuje komentátor Petr Holec na Youtubovém kanálu Xaver Live. Ten nazývá Petra Pavla gumou. Rád Petra Holce poslouchám kvůli jeho projevu. Často mi totiž projevem připomíná postavu Kašpárka ze staročeské loutkové hry Johannes Doktor Faust. Většinou s ním nesouhlasím, jak jsem popsal v jiném článku, ale někdy jsou jeho rýpnutí trefná. Každý vládce by měl mít svého šaška, který by mu trochu pokřivoval realitu. A to dělá Petr Holec docela dobře.
Komentátoři často naznačují, že Petr Pavel na Hradě nevládne, ale otěže jsou prý v rukou jeho přítele po boku Petra Koláře. Já si to nemyslím. Když někdo projde celou armádou, od vojáka až po náčelníka generálního štábu, naučí se nejen poslouchat rozkazy, ale také je udílet. Myslím, že Petr Pavel si umí zjednat pořádek v prezidenské kanceláři sám, aniž by navenek musel dělat důležitého. Mnozí vyčítají Petru Pavlovi komunistickou minulost v začátku jeho kariéry. Ano. Když si poslechnete jeho životopis z roku 1987, jehož audioverzi načetl Zbyšek Pantůček, působí to z dnešního pohledu dost kariéristicky. Jenže Petr Pavel vyrůstal v rodině profesionálního vojáka, a tak mi to připadá spíš jako cílevědomost než jako kariérismus. Dnes už se cílevědomost hodnotí jako klad málokdy. Odkaz na audioverzi dávám na konec článku do zdrojů.
Petr Pavel pracoval celý život pro stát. Za každého režimu. Nevymyslel si ani ten socialistický režim, neudělal ani převrat v roce 1989. Jako další odkaz dávám na konec článku i hodnocení Petra Pavla očima bývalého generálního prokurátora Miroslava Kříženeckého. Ten tvrdí, že Petr Pavel přísahal v socialistické armádě a tu přísahu zradil. Ale jak dát na člověka, který sám v roce 2003 kandidoval na prezidenta za Komunistickou stranu? Na toho člověka bych já nedal.
Komentátoři také usuzují, že Petra Pavla práce na Hradě nebaví, protože se nechce závazně vyslovit k tomu, zda bude za čtyři roky kandidovat znovu. Pavel v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že byl zvolen na pětileté období a v něm chce dělat svou práci co nejlépe. Souhlasím s tím, že politická situace v České republice se může za ty čtyři roky vyvinout různým způsobem a dnes není ani jasné, jakou bude mít Petr Pavel podporu. V současnosti to vypadá tak, že v příštím roce se vymění vláda a budou tam strany, které jsou dnes v opozici. A v jejich volebním období bude i volba prezidenta. Buď dokáže Petr Pavel s novou vládou spolupracovat a bude kandidovat znova nebo ho celospolečenské ovzduší otráví natolik, že odejde sám. Věřím však, že do konce svého mandátu bude vykonávat svou funkci co nejlépe.
6. Agent Pávek - Příběh kovaného komunisty Životopis prezidentského kandidáta Petra Pavla, který sám sepsal v roce 1987. Čte: Zbyšek Pantůček
******
Poznámka pod čarou:
Jako hlavní fotku článku o prezidentu Pavlovi vidíte fotku šálku kávy. Fotku, která je na tom místě sice nesmyslná, ale vyfotil jsem ji já sám. Původně jsem tam měl fotku prezidenta Petra Pavla z článku Českého rozhlasu Radiožurnálu, který obsahuje videorozhovor s prezidentem Petrem Pavlem. Fotku jsem řádně ozdrojoval, napsal jsem k ní, že je ze stránky Českého rozhlasu a že ji vyfotil při onom rozhovoru rozhlasový fotograf Khalil Baalbaki.
Pana Baalbakiho znám osobně řadu let, dokonce mám od něj několik svých vlastních fotek z různých setkání v Českém rozhlase. Nepochybuji o tom, že by mi souhlas k použití té fotky k tomuto článku dal. Jenže jsem se asi mylně domníval, že prezident je státní instituce a pokud je jeho fotka uveřejněna na webu veřejnoprávního rozhlasu, kterému povinně a ze zákona platím koncesionářský poplatek, že tu fotku při správném ozdrojování mohu použít. V pravidlech Seznam Média se totiž v pravidlech o uveřejňování hlavních (?) fotek píše:
***
fotografie od státních institucí jsou obvykle veřejně dostupné (ministerstva a státní úřady, IZS, státní a krajské archivy, muzea, apod.)
***
Tzv. Tým Seznamu mi však napsal: „Děkujeme za váš článek, abychom ho mohli umístit na viditelné pozice, je třeba upřesnit, že hlavní fotku užíváte se souhlasem, případně jde o volnou licenci atp. (vizte https://medium.seznam.cz/…48). Po úpravách prosím dejte znovu publikovat (ne pouze uložit), díky.“
Znamená to snad, že když dám jako hlavní fotku svou vlastní s šálkem kávy. že bych fotku s prezidentem republiky, která se týká rozhovoru prezidenta republiky, dal někam dovniř článku, že by to bylo vyhovující? Aby si laskavý čtenář udělal představu, o kterou fotku šlo, zde je odkaz na její webovou adresu - https://radiozurnal.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_original_tablet/public/uploader/_khl6787_240129-150723_mpa.JPG?itok=r7NX6ztg
Povinnost dát k článku úvodní fotku, která sice může být stažena z jakýchsi volných světových fotografických alb, považuji za nesmysl. Nejsem ani fotograf, ani nemám tolik času, abych ke každému článku vyhledával nějaký obrázek. Proto k většině svých článků dávám fotku šálku kávy, který jsem vyfotil sám. Bez úvodní fotografie by Tým Seznamu nenastavil článek tak, aby si ho mohl přečíst někdo jiný než jeho autor. A to by pak publikace na Seznam Médiu pozbyla smyslu.
Protože nikdy nedokážu předem odhadnout, jaké výhrady bude mít „Tým Seznamu“, o kterém se nikdy nedozvím, zda je to umělá inteligence nebo zda má lidské jméno i příjmení, dávám si tyto články i na svůj blog v blogovacím sytému od Google. Ten mám od roku 2011 od chvíle, kdy firma Seznam zrušila svůj blogovací systém sblog a tím smazala i můj blog, který jsem si u ní v roce 2005 vytvořil. Takže pokud se chcete podívat na můj článek i s doprovodnou fotkou, uvidíte ho na mém blogu.
***
Tým Seznamu (stále nevím, zda umělá inteligence nebo živý člověk se jménem a příjmením), považoval mou poznámku pod čarou za „rýpnutí“ a při kontrole přidal tento komentář:
***
Dobrý den, vaše rýpnutí je zbytečné. Pravidla na používání fotek jsou nastavena tak, aby vyhovovala autorskému zákonu - zákon nevymyslel Seznam, ale bude to právě tato firma, která bude popotahována v případě, že skutečný vlastník fotky bude proti jejímu užití ve vašem článku. Proto je možné fotku, kterou vyfotil někdo jiný, použít pouze s jeho výslovným souhlasem. Stahovat fotky z jiných médií není možné, protože vy nevíte, za jakých podmínek smí dané médium použít tu kterou fotku. Není též pravda, že na hlavní fotku Seznam Médium vyžadujeme, aby měl článek fotografii. Na naší platformě autoři běžně publikují bez fotek. A do třetice - fotku pana prezidenta logicky najdete na stránkách Hradu, případně na jeho vlastních stránkách. S veškerou úctou bychom si vám dovolili připomenout, že jste při registraci do služby souhlasil se smluvními podmínkami a v souladu s nimi je třeba při užívání služby jednat. S pozdravem, tým Seznam Médium
***
Nemá smysl se s Týmem Seznamu přetahovat. Autor příspěvku logicky tahá za kratší konec provazu. Ten kdo určuje pravidla, je majitel webového portálu. Bohužel za pravidla jsou tak obsáhlá a komplikovaná, že je člověk odsouhlasí aniž jim rozumí, pokud se sem chce zaregistrovat. Je to v podstatě něco podobného, jako když vám na každé webové strámce vyskakuje povinnost odsouhlasit cookies. Jsou to pravidla podobná jako na fejsbúku, kde omezení viditelnosti příspěvku, případně jeho smazání lze odůvodnit tím, že „příspěvek porušil pravidla komunity“.
Chápu, že poznámkou pod čarou jsem si zazdil viditelnost příspěvku pro čtenáře Seznam Média. Tým Seznamu se na mě rozzlobil, že jsem si dovolil napsat svůj názor na editaci příspěvků. Samozřejmě s editorem, kterému se nemůžete podívat do očí a v přímém rozhovoru s ním diskutovat, nemá smysl odporovat. Pod každým článkem každého autora Tým Seznamu píše: „Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.“
To je pravda. Jenže Tým Seznamu určí, zda příspěvek bude viditelný pro čtenáře či nikoli. Samozřejmě pokud někdo vyhledá moje jméno, objeví se mu snad i článek „Umí si Petr Pavel zjednat na Hradě pořádek?“ Ale pokud Tým Seznamu nezařadí do některé kategorie a tím ho nezviditelní na titulní stránce, bude počet jeho zobrazení roven pouze tomu, co si tam naklikám sám. O tom, že majitel sítě rozhoduje o tom, kdo příspěvek uvidí, hovořila v pořadu Jak to vidí Denisa Hejlová, garantka oboru strategická komunikace na FSV UK (16 minuta záznamu).
Mrzí mě, že jsem poznámkou pod čarou znepřístupnil téma příspěvku „Umí si Petr Pavel zjednat na Hradě pořádek?“ pro čtenáře, ale to se nedá nic dělat. Třeba si to někdo přečte, pokud to Tým Seznamu nesmaže nebo neuvede do nějakého zcela neviditelného módu.
