Článek
Paní píše hlavně o svobodě slova. Ano, to má pravdu. Rozhodně jí nebudu upírat její názor. Píše pod přezdívkou Darth Zira, asi se bojí osobní kritiky. Ale to je každého věc. Pravda, za socialismu by nemohla napsat to, co napsala v tomto článku, protože nebyl internet. Lidi nebyli vyzýváni k tomu, aby něco napsali, pokud mají nějakou myšlenku jako téma, jako je tomu na Seznam Médiu. Neexistovala autorská práva, takže čeští zpěváci mohli hned druhý den nazpívat světový hit, který se někde objevil. Jen to většinou nemohlo být v cizí řeči, ale s původním českým textem. Takový převzatý hit v české interpretaci mohl být hned druhý den po natočení vysílán v Československém rozhlase. Tedy na rozdíl od originálu, který buď nebyl vysílán vůbec nebo až za velmi dlouhou dobu po české verzi.
Ve městech byla spousta obchodů. Člověk si tam mohl koupit to, co se vyrábělo v Československu. V zaměstnání si člověk na spotřební věci mohl vzít takzvanou doplňkovou půjčku. Koupil jsem si třeba postel, která stála tři tisíce. Podnik mi na ni půjčil. Splácel jsem dvě stovky měsíčně. Půjčka byla bezúročná. Plat jsem měl dva tisíce čtyři sta korun československých. Oběd v závodní jídelně stál dvě koruny čtyřicet haléřů. Neměl jsem ani počítač, ani mobilní telefon, protože ještě neexistovaly.
Ovšem tehdy se psaly také takové bláboly jako píše paní Darth Zira. Psalo se o tom, jak se máme lépe než za kapitalismu, protože vůbec nemáme nezaměstnanost a všechno patří všem. Psalo se o tom, o kolik tun oceli se vyrobí víc než za tzv. první republiky. Největší platy měli horníci na Ostravsku, protože Temelín ještě nestál. Za mého dětství se v domácnostech používalo k vaření extrémně jedovatého svítiplynu, protože plynovod ze Sovětského svazu ještě neexistoval. Svítiplyn se vyráběl z uhlí. A dnes je na ruském zemním plynu závislá polovina Evropy. Zemní plyn není tolik jedovatý, ale je třaskavý.
Článek, na který reaguji, považuji za naprostý blábol. V socialismu jsem prožil 37 let, v současném českém pseudokapitalismu 35 let. Dnes se nikdo neodváží natočit takový film, jako byl film Hej rup, který natočili v roce 1934 Voskovec s Werichem, a který ukazoval tehdejší sociální poměry a nezaměstnanost za kapitalismu první republiky. Dnes se takový film ani natočit nedá, protože mnoho odvětví, která vyráběla různé věci za socialismu, zkrachovala a výroba se přesunula prostřednictvím mezinárodních koncernů do Číny. Přestože se v České republice už nevyrábí mnohé z toho, co se tu vyrábělo za socialismu, pořád chybí pracovní síly. Některé firmy chtějí sice přejít na čtyřdenní pracovní den, protože na pátý den už nemají pracovní náplň, ale například lékaři museli nedávno bojovat s ministerstvem zdravotnictví kvůli přesčasům. To chtělo dát do zákona, že mohou mít až osm set hodin ročně přesčasů.
Malé obchody s potravinami prakticky převzali přistěhovalci z Vietnamu. Potřeba pracovních míst se za posledních třicet let podstatně změnila. Podobný film jako byl Hej rup dnes nikdo nenatočí. Nikdo by ho totiž nezaplatil. Pravdu s myšlenkou, s humorem a s písničkami. Za to kriminálních seriálů se natáčí tolik, že si ve stejném čase na všech hlavních televizích konkurují. Pouze na televizi Barrandov vede pan doktor Soukup už několik let svou samomluvu. A na televizích chudčích majitelů se stále dokola opakují televizní seriály a filmy z dob normalizačního socialismu. A paní Dart Zira musí někoho na Seznam Médiu přesvědčovat o tom, že za komoušů nebylo líp. To je svoboda! Za socialismu nebylo ani líp, ani hůř, za socialismu, nebo jak píše paní Darth Zira, „za komoušů“ bylo jinak. Nedá se to primitivním způsobem srovnat.
