Článek
Nepříjemný začátek
Zastavila jsem na menší benzínce kousek od dálnice, protože jsem potřebovala natankovat a protáhnout si nohy. Bylo horko a já si říkala, že si nejdřív koupím studenou vodu. Vešla jsem dovnitř a hned u dveří mě přivítala mladá slečna, která tam dělala obsluhu. Než jsem stihla něco říct, pousmála se a pronesla větu, která mě doslova zarazila. Prý bych už v mém věku měla přenechat řízení mladším a jezdit raději autobusem.
Na chvíli jsem zůstala stát jako opařená. Přemýšlela jsem, jestli to myslela vážně, nebo si jen dělala legraci. V jejích očích jsem ale viděla, že to myslí úplně vážně. Bylo to pro mě dost nepříjemné, protože jsem nikdy neměla pocit, že bych byla stará na cokoliv, natož na řízení.
Moje řidičská historie
Řídím už víc než čtyřicet let. Začínala jsem na staré Škodě, se kterou jsem se naučila všechno, co člověk za volantem potřebuje. Projela jsem půl Evropy, nikdy jsem neměla vážnou nehodu a vždycky jsem se snažila řídit ohleduplně. Auto pro mě není jen dopravní prostředek, ale i symbol svobody. Nikdy jsem nebyla ten typ, co se nechá odvézt. Mám ráda, když můžu držet volant v ruce a jet tam, kam chci.
Když mi tedy ta mladá slečna naznačila, že jsem příliš stará, zasáhlo mě to. Ne proto, že bych se cítila dotčeně na svém věku, ale proto, že někdo soudí, aniž by o člověku cokoliv věděl.
Tankování a překvapení
Vzala jsem láhev vody z chladicího boxu, zaplatila a mlčky se vydala zpátky k pumpě. Slečna se ještě jednou podívala mým směrem, jako by čekala, že mě uvidí odcházet k nějakému starému autu, sotva schopnému jízdy. Jenže já jsem odemkla dálkovým ovládáním své Porsche a otevřela nádrž.
Ten okamžik byl k nezaplacení. Viděla jsem koutkem oka, jak slečně spadla brada. Zůstala stát u pokladny s otevřenou pusou a nevěřila, že auto patří mně. Najednou se její drzý tón vytratil a jen zírala. Dokonce vyšla ven, aby se na auto podívala zblízka.
Změna chování
Najednou se začala ptát, odkud ho mám a jestli se nebojím jezdit s tak silným autem. Její tón se úplně změnil, už to nebyla ta sebejistá mladá holka, co mě před chvílí shodila. Teď působila spíš zvědavě a trochu nejistě. Odpověděla jsem klidně, že řízení mě baví a že není důvod se ho vzdát jen kvůli věku. Dodala jsem, že když má člověk zkušenosti a chuť, věk není překážkou.
Slečna se usmála, ale v očích jí zůstala směs údivu a rozpaku. Možná si uvědomila, jak neomaleně její první poznámka vyzněla.
Jak jsem odjížděla
Když jsem nastartovala a vyjela z pumpy, podívala se na mě úplně jinak než před chvílí. Už to nebyl pohled shora dolů, ale spíš respekt smíšený s obdivem. Musela si v duchu přiznat, že se spletla. A já si v ten moment uvědomila, že věk je opravdu jen číslo. Lidé vás mohou posuzovat podle vrásek nebo šedin, ale skutečný obraz o vás mají teprve tehdy, když vás vidí v akci.
Odjížděla jsem s úsměvem a příjemným pocitem, že někdy je nejlepší odpovědí na předsudky tichý důkaz. Moje auto nebylo jen stroj, ale i jasná zpráva, že se člověk nemá vzdávat věcí, které miluje, jen proto, že někomu připadá příliš starý.
