Článek
Jak jsem si myslela, že dělám nejlepší rozhodnutí
Když jsem začala spořit, připadalo mi to jako nepsaná povinnost. Kolegové to měli, v reklamách to vychvalovali a já jsem nechtěla nic podcenit. O výnosech jsem nic nezkoumala. Jen jsem každý měsíc odeslala částku a byla klidná, že pro sebe dělám to správné. Nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak.
Synův výpočet mě posadil
Jednou u večeře se mě syn zeptal, jestli vím, kolik z toho jednou dostanu. Řekla jsem, že ne, protože jsem poctivě platila a tím to pro mě končilo. On ale vytáhl notebook a začal počítat. Ukázal mi poplatky, výnosy, inflaci i konečnou částku, kterou bych měla pobírat. Byla tak nízká, že mi v tu chvíli došlo, že celých deset let jsem žila v iluzi. Spočítal to několikrát, aby mi ukázal, že to není omyl.
Proč je to nevýhodné
Vysvětlil mi, že penzijko má velmi nízké zhodnocení a že poplatky z něj ukusují víc, než jsem si dokázala představit. Navíc většinu let inflace převyšovala výnos, takže peníze reálně ztrácely hodnotu. Dodal, že takové spoření dává smysl jen s vysokým příspěvkem zaměstnavatele, který já nemám. Bez něj je to podle něj spíš způsob, jak nechat peníze ležet a pomalu chátrat.
Co mám dělat místo toho
Ptala jsem se ho, kam to mám dát, protože obyčejný účet by byl podle něj ještě horší. Vysvětlil mi, že existují investiční fondy, kde peníze nejsou tolik rozhýbané, ale pořád rostou víc než u penzijka. Doporučil mi rozdělit úspory tak, aby část byla bezpečná a část měla šanci reálně něco vydělat. U všeho mi ukázal historické výsledky a upozornil, že i konzervativní investice nejsou bez rizika, ale pořád jsou smysluplnější.
Zrušení
Hned druhý den jsem zavolala do banky a smlouvu zrušila. Nebyl to vztek, spíš zvláštní směs úlevy a studu. Cítila jsem se jako člověk, který dlouhé roky platil za něco, co vůbec neznal. Peníze jsem pak podle synovy rady rozdělila a najednou jsem měla pocit, že nad nimi mám kontrolu.
Co mě na tom celém nejvíc překvapilo
Nešlo o peníze samotné, ale o to, jak snadno se člověk nechá ukolébat pocitem, že dělá správnou věc. A pak stačí jedno odpoledne s někým, kdo se na to podívá jinýma očima, a celé přesvědčení se rozpadne během pár minut.
