Článek
Dle aktuálního průzkumu Institutu plánování města a rozvoje (IPR) má Praha nejhorší dostupnost nájemního bydlení mezi evropskými metropolemi. Pražané utrácejí za nájem v průměru téměř 40 procent mzdy, v nepříliš vzdálené Vídni je to procent 12, ve Varšavě či Mnichově okolo čtvrtiny příjmu. Krize bydlení se v Česku v posledních letech skloňuje stále více a zlepšení situace se zdá být v nedohlednu.
Ani tento fakt nezabránil realitnímu makléři Danielu Kotulovi v jeho nedávném rozhovoru pro DVTV prezentovat ty nejvíce stereotypní předsudky ohledně osob pobírajících příspěvek na bydlení. Měli se více snažit, ne natahovat ruku ke státu. Jako by snad neutěšená bytová situace v hlavním městě byla jejich vinou.
Kotula je přesvědčen, že byt 2KK v centru Prahy je pro jednotlivce přílišným luxusem a místo žádosti o příspěvek na bydlení by se tak měl ideálně vystěhovat na periferii, nebo si najít spolubydlení. Pomíjí fakt, že rozdíl mezi nájmy v centru a mimo něj není v Praze příliš znatelný, i nenahraditelný společenský přínos mnoha podhodnocených zaměstnání, jejichž vykonavatelům přiznává možnost mu v centru Prahy sloužit, ale bydlet už nikoliv.
A tak zatímco makléř zde prodá za měsíc pět luxusních bytů, vydělá balík a tím si vyslouží výsostné právo bydlet, sociální pracovnice, která se ve stejné lokalitě za mizivou mzdu postará o desítky seniorů, nechť si hledá spolubydlícího, nebo změní zaměstnání. V realitě realitního makléře představuje měřítko vydělaných peněz nejvyšší spravedlnost.
Jestliže ve většině západní Evropy, za kterou by se Česko rádo považovalo, znamená díky důstojným mzdám pracovat na plný úvazek mít možnost bez větších problémů v místě výkonu zaměstnání bydlet, Kotula veškerou odpovědnost za nízké mzdy a vysoké nájmy převede na jednotlivce. Každého, kdo má problém vyjít v centru Prahy s nájmem, vystěhuje na periferii nebo do spolubydlení, bez ohledu na širší příčiny tohoto stavu.
Měli se víc snažit.
