Článek
Nepřekvapivě většina designérů mojí generace nechce dělat pořád tu stejnou práci dokola ve stejných programech a systémech (technologie jim to dnes ani nedovolí, ale to je jiné téma). Chtějí se rozvíjet a vzdělávat, učit se novým věcem a programům, sledovat trendy a usnadňovat si práci. Proto je vzdělávání a kariérní posun jeden z nejdůležitějších aspektů při hledání nové práce nebo setrvání v té aktuální. Jak to mimo jiné dokládá i průzkum od Society for Human Resource Management:
Profesionální rozvoj je efektivním nástrojem pro udržení zaměstnanců, zejména pro Mileniály, kteří velmi oceňují možnosti růstu v práci. Organizace si také všimly změny v důvodech, proč zaměstnanci odcházejí, přičemž mnozí uvádějí nespokojenost s příležitostmi pro růst jako klíčový důvod pro odchod.
Zatím jsem se ale nesetkal v žádné firmě se systémem, který by profesní růst a vzdělávání komplexně řešil. Větší firmy mají poměrně široké možnosti vzdělávání pro zaměstnance, kteří se rozvíjet chtějí a jsou ochotní si interní kurzy hledat. Ne vždy ale jsou schopní najít něco relevantního pro jejich pozici nebo potřeby, případně zaostává systém, který není intuitivní. Můj názor je takový, že nestačí „vyrobit“ desítky školení různých kvalit, vypustit je na intranet a čekat až zaměstnanci začnou na školení čekat fronty.
S interním vzděláváním designérů je to tím pádem podobné. Ale s jedním zásadním rozdílem — jakožto designéři bychom měli být schopni tento problém vyřešit. Víme, jak se lidé rozhodují, jak přemýšlejí, čtou, vnímají informace a umíme dělat výzkumy, které nám tyto hypotézu buď potvrdí, nebo vyvrátí. Tak proč rozvoj designérů není na vyšší úrovni?
Na první pohled nějaká jednotná platforma nebo systém na vzdělávání není nutnou součástí pro běžné fungování firem. Je to pořád jen benefit, v mých očích je ale rozdílový. Odlišuje firmy, které se starají o své zaměstnance a snaží se je kariérně i osobnostně posouvat, od těch, které se z lidí snaží dostat jen výkon. Bez poskytnutí systémového vzdělávání zaměstnancům a prostoru na to, aby na něj lidé měli čas těžko budou firmy držet krok s dobou.
V designu je to ještě trochu složitější. Je to obor, které nemá většinou dlouhou tradici nebo silné postavení ve firmách. A pokud designové oddělení ve firemní struktuře existuje jsou v něm jen jednotky, maximálně nižší desítky designérů, kteří mají většinou víc práce, než jsou schopní za běžnou pracovní dobu stihnout. Není tak logicky čas na to, aby si sami tvořili systém na vlastní vzdělávání. Jenže on to za ně nikdo jiný neudělá. Je to technický obor se spoustou zákonitostí a specifik a tím pádem si nemůže vzít na starost jeho vyučování někdo, kdo s designem nemá zkušenosti.
Designéři si tedy musí vyhrnout rukávy a pustit se do řešení nelehké výzvy. Ale i s omezenými prostředky a nástroji je možné vytvořit dobrý systém, který bude vzdělávání zastřešovat. Design s sebou přirozeně nese v i zvědavost a chuť se učit nové věci. Proto věřím, že s kvalitním systémem a podporou se designéři budou vzdělávat rádi a své zkušenosti a tipy sdílet pravidelně s ostatními. Ono jim ani nic jiného v této době nezbývá. Základní pravidla a zákony se sice nemění, ale přicházení nové platformy, technologie a programy, se kterými se designéři musejí naučit pracovat.
Je proto důležité se na vzdělávání designérů zaměřit, protože z toho benefitují nejen oni. Ale bez jejich aktivní účasti to nepůjde. Firmy mohou dát platformu a podporu, obsah ale musí být šitý na míru designérům, kteří se na tom musí aktivně podílet.
