Unikát Rayo Vallecano. „Chudý“ klub z Madridu září i přes válku s majitelem

Rayo Vallecano se v uplynulé sezoně 2022/2023 pralo do posledního kola o evropské poháry. Kdo zná příběh klubu založeného v roce 1924, ví, o jak velký úspěch jde. Rayo je totiž známé jako celek s dlouhodobě jedním z nejmenších rozpočtů v La Lize.

Ostatně lednová posila, útočník Raúl de Tomás, jenž dorazil za 8 milionů eur, se stal suverénně nejdražším nákupem Raya v historii. Na druhém místě v tomto pomyslném žebříčku stojí záložník Álvaro García, který klubovou kasu vyšel na 4,5 milionů eur. Podívejme se na pátou pozici a u forvarda Diega Klimowicze svítí cenovka pouhých 2,1 milionu eur.

Nejen to potvrzuje, že je Rayo opravdu velmi skromným klubem. Tak například na stadionu Campo de Fútbol de Vallecas pro 14 708 diváků nenajdete žádné VIP zóny nebo sezení pro zvláštní hosty. Chcete si koupit permanentku nebo vstupenku na utkání? Jak je libo, běžte si v uvedené hodiny stoupnout do fronty ke stadionu. On-line prodej totiž do této části fotbalového Madridu ještě nedorazil.

Přes výše popsané se jednoznačně vyplatí na domácí zápas Vallecana vyrazit. Ozdobou jsou věrní fanoušci v čele se skupinou zvanou „Los Bukaneros“, kteří vytváří na utkáních nezapomenutelnou atmosféru. Nezřídka kdy se do fandění zapojují i další dvě tribuny. Ano, dvě, protože čtvrtou tribunu bychom na stadionu hledali marně, postavit ji nedovolují paneláky doslova namačkané za jednou z branek.

Není divu, že místní komunita je s klubem spjata pupeční šňůrou. Dělnická čtvrť Vallecas patří mezi nejchudší v Madridu, o to velkorysejší ovšem domácí příznivci jsou. Schází se již několik hodin před zápasy a zůstávají spolu mnohdy i dlouho po nich. Turistu rádi vezmou mezi sebe, ostatně příliš jich sem nezabloudí.

Nejen fanoušci ze skupiny Los Bukaneros pak často brojí proti rasismu a fašismu. Naopak se snaží podporovat různé charitativní projekty a společně pomáhat. Netají se svým levicovým smýšlením. Proto se se zlou v minulosti potázali fotbalisté Roman Zozulya a Luis Advíncula, když vyšly najevo jejich sympatie ke krajní pravici. V tu chvíli museli bezpodmínečně pryč. Alespoň v očích fanoušků. A také se tak stalo.

Přesto všechno je tu jeden muž, který by byl radši, kdyby aktivní příznivci Raya vůbec neexistovali. Tím je paradoxně majitel klubu Raúl Martín Presa.

Raúl Martín Presa koupil Rayo Vallecano v roce 2011. Neshody a konflikty s věrnými fanoušky na sebe nenechaly dlouho čekat. Presovi se od začátku nelíbil „aktivismus“ příznivců klubu, na zápasy zval navíc často vlivné pravicové politiky. Po jednom takovém utkání přišli druhý den členové tvrdého jádra kotle v ochranných oblecích s čistícími prostředky, aby stadion „vyčistili“.

Ale zdaleka nejen kvůli ideologickým sporům se často stadionem ozývá pokřik „Presa, vete ya“ (Preso, odejdi). Nenáviděný majitel má za sebou hned několik velkých přešlapů. Za pandemie covidu-19 patřil mezi málo šéfů klubů, kteří začali nemilosrdně propouštět zaměstnance. Nereagoval ani na potřebu on-line prodeje vstupenek či permanentek a i v pandemické době nechal stát příznivce vlastního týmu ve velkých vedrech ve frontách před stadionem.

Vlastní kapitolou je pak ženský tým Rayo Vallecano Femenino, jenž patřil v letech před Presovým příchodem mezi nejlepší ve Španělsku a pravidelně se účastnil evropské Ligy mistryň.

Změnou vlastníka mohl na takové mety rychle zapomenout. Presa okamžitě utlumil investice do ženského týmu, v roce 2014 dokonce veřejně deklaroval, že dámský celek nedostane ani euro z jeho peněz. Vše došlo tak daleko, že v jednom ze zápasů v sezoně 2021/2022 museli zraněnou hráčku Raya Femenina ošetřit fyzioterapeuti soupeřova týmu, protože Presa odmítl platit vlastní.

Ostudná situace spustila velké protesty fanoušků i hráčů mužského týmu. Veřejně se kolegyň zastal například kapitán Vallecana Óscar Trejo, ovšem majitele nepřesvědčil. Fotbalistky tak stále týmového doktora nemají.

Ještě bouřlivější reakce nicméně vyvolal Presův další více než kontroverzní tah. Jako hlavního trenéra ženského týmu totiž v lednu 2022 najal Carlose Santise, jenž způsobil necelých pět let předtím obrovský skandál, když unikla jeho nahrávka ze zprávy na Whats Appu. V ní španělský trenér tvrdil, že by jeho tehdejší tým potřeboval utužit partu způsobem, jakým to udělali tři fotbalisté z třetiligového klubu Arandina. Ti byli přitom odsouzeni za hromadné znásilnění patnáctileté dívky.

Proti jmenování někoho takového se ohradili hráči mužského i ženského týmu a dokonce také hlavní trenér Andoni Iraola. Opět marně. Santiso přitom dovedl Rayo Femenino k sestupu do třetí ligy. „Rayo je specifickým klubem. Bojujete nejen na hřišti, ale také proti lidem jako Presa,“ vyjádřil se pak kapitán Vallecana Trejo.

O to překvapivější je fakt, že na poměry La Ligy chudý klub, ve kterém proti neoblíbenému majiteli brojí fanoušci i hráči, dokázal být v minulých dvou sezonách na hřišti úspěšný. Rayo totiž dokázalo alespoň dočasně smazat nálepku „jojo klubu“ a v létě zahájí třetí sezonu v nejvyšší španělské soutěži v řadě. Tým se navíc nemusel o udržení ani strachovat, právě naopak.

Svěřenci talentovaného trenéra Andoniho Iraoly sice skončili v uplynulém ročníku „až“ na 12. místě, před posledním kolem ale stále drželi v rukou šanci na 7. příčku zajišťující účast v kvalifikaci o Konferenční ligu. Ač sen nevyšel, fanoušci museli sezonu hodnotit pozitivně.

Nejenže Rayo pravidelně získávalo body, své věrné příznivce ještě k tomu bavilo atraktivním stylem hry. Iraola naordinoval týmu vysoký agresivní presink, zvlášť na domácí půdě dokázalo Vallecano otrávit hru i těm největším. Ne nadarmo porazilo na Campo de Fútbol mistrovskou Barcelonu i druhý Real Madrid. Ani v jednom případě přitom nešlo o souhru náhod a štěstí.

To vše je o to cennější, že Rayo si k výborným výkonům a výsledkům nepomohlo masivními investicemi do kádru. Vždyť hned 9 z 11 hráčů, kteří hráli v základní sestavě posledního zápasu o postup do nejvyšší soutěže v roce 2021, stále v klubu působí.

Po sezoně 2022/2023 nicméně zasáhla Rayo velká ztráta. Milovaný trenér, kterému většina příznivců neřekne jinak než „Don Iraola“, se rozhodl pro novou výzvu v Premier League, když převzal tým AFC Bournemouth. Vallecano zatím nástupce hledá.

Ať se jím stane kdokoliv, bude jistě nadále zajímavé sledovat cestu na první pohled nenápadného klubu z hlavního španělského města.