Článek
Chtěla jsem, aby měl jistotu
Byt, který jsem vlastnila, nebyl žádný luxus, ale byl můj. Žila jsem tam skoro dvacet let, opravovala ho, vymalovala každou místnost podle svého. Když se syn s partnerkou rozhodli koupit dům, neměli dost peněz na hypotéku. Viděla jsem, jak se trápí, jak počítají každou korunu. Nabídla jsem, že svůj byt prodám a peníze jim dám jako pomoc. Nechtěla jsem, aby začínali s dluhy přes hlavu.
Myslela jsem, že dělám správnou věc. Že matka přece musí pomoct, když může. Peníze jsem převedla rovnou bance, aby měli menší splátky, a sama jsem se přestěhovala do menšího pronájmu. Říkala jsem si, že to zvládnu, že mi k životu stačí málo.
První měsíce vypadaly dobře
Syn mi byl vděčný, často volal, ptal se, jestli něco nepotřebuji. Přijeli mě navštívit, donesli kytku, pozvali mě na oběd. Měla jsem dobrý pocit. Všechno dávalo smysl. Říkala jsem si, že jsem udělala něco, co by udělala každá máma, která miluje své dítě.
Jenže časem se něco změnilo. Hovorů ubývalo, návštěvy taky. Když jsem se zmínila, že se mi zvýšil nájem, jen pokývl hlavou a řekl, že teď mají sami hodně výdajů. Přitom jsem si všimla, že přidávají fotky z víkendů na horách a z dovolených u moře. Snažila jsem se to neřešit, nechtěla jsem být ta, co vyčítá.
Začalo mě to bolet
Jednoho dne jsem se přistihla, že mám v ruce kalkulačku a počítám, kolik peněz jsem vlastně dala. Kdybych si část nechala, mohla jsem mít svůj menší byt bez hypotéky. Ale tehdy mě ani nenapadlo, že bych si něco nechala pro sebe. Byla jsem přesvědčená, že pomoc synovi je to nejdůležitější.
Když jsem se o tom pokusila s ním mluvit, reagoval podrážděně. Řekl mi, že přece chtěla pomoci, že ho teď nemůžu nutit, aby mi to vracel. To jsem ani nechtěla. Chtěla jsem jen slyšet, že si uvědomuje, co jsem pro něj udělala. Místo toho se hádka stočila k tomu, že prý jsem pořád nespokojená a že by se mnou nikdo nevydržel.
Ticho mezi námi
Od té doby se naše vztahy ochladily. Nepřestali jsme se bavit úplně, ale je to jiné. Já se ptám opatrně, abych ho nerozzlobila, a on odpovídá stručně, aby to měl rychle za sebou. Někdy mi ani neřekne, že někam odjíždějí. Vidím to až z fotek.
V nájmu mi už dvakrát zvedli cenu a já začínám mít obavy, jak to zvládnu. Můj důchod není vysoký a práce už moc nezvládám. Cítím se zrazená, i když vím, že jsem to udělala dobrovolně.
Kdybych mohla vrátit čas
Nepotřebuji jeho peníze, ale vadí mi, že si z mé pomoci udělal samozřejmost. Když mi kdysi řekl, že díky mně mají dům, srdce mi poskočilo radostí. Dnes, když slyším, že letí do Španělska, bolí mě to jinak.
Nikomu to nevyčítám nahlas, ale v sobě vím, že jsem se nechala unést mateřskou láskou. Pomohla jsem, jak jsem mohla, a zůstala jsem s prázdnýma rukama. Někdy večer sedím u okna a říkám si, že možná právě v tom je ta největší životní lekce – že i dobrý úmysl může člověka stát střechu nad hlavou.
