Článek
Běžný den
Do obchodu jsem vstupovala s lehkostí. Byla sobota dopoledne a já měla náladu pořídit si něco pěkného. Už ve dveřích jsem ucítila známou vůni nové kolekce a těšila se, že si v klidu vyberu pár kousků. V ruce jsem držela košík a začala se rozhlížet.
Prodavaččina poznámka
U jednoho stojanu se objevila prodavačka. Místo přátelského přístupu mě ale hned zarazila její poznámka. Zastavila se kousek ode mě, přimhouřila oči a pronesla, že tahle část obchodu je spíš pro movitější zákazníky. Jako by mi chtěla naznačit, že tam vlastně nemám co dělat.
Moje rozpaky
Byla jsem překvapená. V tu chvíli se mi sevřel žaludek, protože nikdo nechce být hodnocen podle vzhledu nebo toho, jak působí. Neměla jsem na sobě nic zvláštního, jen obyčejné džíny a svetr. O to víc mě zarazilo, že si dovolila soudit mě podle toho, jak vypadám.
Rozhodla jsem se odpovědět
Nechtěla jsem odejít mlčky. Podívala jsem se na ni klidně a bez zvýšeného hlasu. Chtěla jsem, aby pochopila, že její poznámka byla nejen nevhodná, ale i nespravedlivá. Nebylo to o tom, abych jí něco dokazovala, spíš o tom, abych jí ukázala realitu.
Jasná slova
Řekla jsem: „Možná vás to překvapí, ale v tomhle obchodě nechávám klidně i deset tisíc měsíčně.“ Byla to pravda. Mám ráda kvalitní věci a zrovna tady často nakupuji. Nebyl důvod, aby mě někdo posílal pryč nebo mi dával najevo, že na to nemám.
Ticho po odpovědi
Jakmile jsem tu částku vyslovila, prodavačka úplně ztuhla. Její sebejistota zmizela a zůstalo jen rozpačité ticho. Nevěděla, co říct, a bylo vidět, že by nejraději vzala svoje slova zpět. Její pohled se stočil k ramínkům, která začala přerovnávat, jen aby se nemusela dívat na mě.
Dokončený nákup
Prošla jsem si regály, vybrala několik věcí a zamířila k pokladně. Platila jsem klidně, jako obvykle. Prodavačka stála stranou, tentokrát už bez jediného komentáře. Její mlčení bylo výmluvnější než jakákoli omluva.
Pocity cestou domů
Odcházela jsem s plnou taškou, ale hlavně s pocitem zadostiučinění. Ne proto, že bych jí chtěla ublížit, ale protože jsem jí ukázala, že se mýlila. Někdy stačí jediné číslo, aby člověk rychle pochopil, že se nevyplácí posuzovat zákazníka podle prvního dojmu.
