Článek
80 let ode dne vzniku nejikoničtější fotografie symbolizující vítězství ve Druhé světové válce v Evropě.
S nejikoničtější fotografií vítězství ve Druhé světové válce v Tichomoří, která byla vyfotografována na hoře Suribači na ostrově Iwodžima, jí spojují tři zajímavosti:
1a) Nejedná se o první vlajku, která byla na Říšském sněmu vyvěšena. První vlajka byla vyvěšena již po jeho dobytí v noci z 30.dubna na 1.května, ale bez přítomnosti fotografa. Druhá vlajka vyvěšená 1.května byla vyfotografována pouze z letadla, takže nakonec byla vyvěšena tato vlajka 2.května.
1b) Mariňáci vyvěsili první vlajku v dopoledních hodinách dne 23.února. Podle jedné verze byla příliš malá (podle druhé verze si jí někdo z velitelství chtěl nechat jako suvenýr), takže tentýž den v odpoledních hodinách byla vyměněna za větší vlajku, která byla vyfotografována a která se stala předlohou sousoší námořní pěchoty ve Washingtonu.
2a) Dobytím Říšského sněmu nebyly ukončeny boje, které následovaly dalších několik dní.
2b) Za vlajkou ze Suribače nenásledovali dny bojů, ale měsíce, protože císařské Japonsko se vzdalo až 15.srpna a kapitulaci podepsalo 2.září.
Obě fotografie jsou navíc trochu spojené s Československem:
3a) I když po několika dnech po dobytí Říšského sněmu Německo kapitulovalo, tak boje pokračovali dál a oficiální poslední bitva Druhé světové války v Evropě (pokud nebudeme počítat boje s Banderovci a Werewolfy na území Polska, Ukrajiny a Československa, které pokračovali až do podzimu 1947) se odehrála 11.5. až 12.5. na území Československa u osady Slivice.
3b) Mezi mariňáky, kteří vyvěšovali druhou vlajku byl i seržant Michael Strank, Čechoslovák rusínské národnosti (tedy národnosti, které všechny kyjevské režimy od roku 1991 neuznávají jako samostatný národ, ale pouze za odnož ukrajinského národa), narozený ve slovenské obci Jarabina.
