Článek
2.březen 14582.březen 1458
Již několik dní zasedal Český sněm a nakonec tento den jednomyslně zvolil českým králem Jiřího z Poděbrad. Z mého pohledu touto volbou došlo ke zvolení nejlepšího českého krále v naší historii.
Hlavním důvodem volby Poděbrada českým králem byla skutečnost, že si česká utrakvistická většina přála zachovat dosud platné výdobytky husitské revoluce a to znamenalo především zachování vybojovaného husitskelého odkazu v podobě přijímání pod obojí způsobou.
Důkaz, že Poděbradovi nešlo o vlastní zbohatnutí nebo o ukojení politických choutek, ale že králi šlo skutečně o službu Českému království bylo například nastolení bezpečnosti v zemi vymýcením lapků jak z řad loupeživých šlechticů, tak i z řad chudiny a to ať už šlo o vyznavače husitské i římské víry. Tímto krokem dokázal, že je skutečně králem obojího lidu a že bude měřit všem stejným metrem. Hlavním důkazem bylo, že pro upevnění postavení českého trůnu v Evropě neuplatnil nástupnické právo pro svého syna, protože věděl, že by mladý král pocházející z nižší šlechty, čelil mnoha domácím i zahraničním politickým i vojenským útokům, což by mohlo vést k destabilizaci Českého království a proto souhlasil s předáním české koruny královské Jagellonské rodině.
Královo politickým vrcholem byla snaha o vytvoření „Smlouvy o nastolení míru v celém křesťanstvu“. Principem této smlouvy mezi evropskými vladaři mělo být upevnění míru na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se do vnitřních problémů svrchovaných států, řešení mezistátních sporů před mezinárodním tribunálem a boj proti Turkům. Principem této smlouvy bylo upevnění světské moci v Evropě na úkor duchovní moci, tedy vlády panovníků bez vlivu papeže. „Skromnost, chudoba a pokora“ papeže se následně ihned projevila tím, že Poděbrada vyobcoval z církve, proti Českému království vyhlásil křížovou výpravu a začal uplácet evropské panovníky, aby Poděbradův návrh smlouvy ignorovali.
Je smutnou skutečností, že na podlé papežovo kroky nejaktivněji reagoval Poděbradův nejbližší vladař Matyáš Korvín, který byl kdysi kralovo zetěm neboť pojal za choť Poděbradovo dceru Kateřinu. Důkazem válečného umění českého krále bylo obklíčení Matyáše Korvína u Vilémova. Obklíčení bylo tak dokonalé, že uherskému králi hrozilo naprosté rozdrcení. Český král však ukázal své dobré srdce, takže místo zaútočení a zlikvidování uherského vojska nabídl Matyášovi smír. Matyáš samozřejmě přijal, ale dva měsíce po tomto gestu se nečestně a zrádně nechal v Olomouci českou římskokatolickou šlechtou korunovat českým králem.
I když Jiří z Poděbrad zůstal v nenávisti římskokatolické šlechty, což se nejvíce projevilo po Bílé hoře když z Týnského chrámu svrhli nejenom husitský kalich, ale i Poděbradovo sochu a na Staroměstském náměstí zřejmě spálili královo srdce a vnitřnosti, které byly v Týnském chrámu uloženy (tělo bylo pohřbeno v královské hrobce na Hradě), v drtivé většině lidu Českého království zůstal a zůstane navždy naším dobrým králem Jiříkem.
