Článek
12.říjen 1420
Tento den proběhla bitva u Pánského (Malého) Boru.
Bitva, která je v povědomí veřejnosti neoprávněně ve stínů bitev u Sudoměře nebo na Vítkově.
Po poražení první křížové výpravy se většina Táboritů vrátila z Prahy do Tábora. Menší část pod vedením Jana Žižky z Trocnova se přemístila do Písku. Odtud vyrazilo vojsko proti jihočeským a západočeským nepřátelům kalicha. Po obsazení Vodňan, Lomnice, Bystřice a Trhových Svinů, došlo k přesunutí vojska z Jihu na Západ. Po obsazení Horažďovic, byla dobyta i tvrz v Panském Boru. Než stačili husité odtáhnout od vypálené tvrze, dozvěděl se Jan Žižka, že proti němu postupuje silné pánské vojsko, které je doplněné rakouskými žoldnéři a Zikmundovo Uhry a Němci. Proti početnějšímu nepříteli bylo tedy jedinou možností rychlé nalezení strategicky výhodného místa k boji. Husité se opevnili na návrší u románského kostelíka v Panském Boru.
O bitvě se zmiňuje pouze několik dobových pramenů, takže průběh bitvy je trochu nejasný. Skutečností ale je, že zde opět rozhodlo taktické rozhodnutí využít terénní vyvýšeninu, vozovou hradbu a hřbitovní zeď, takže i když byli husité v početní nevýhodě podařilo se jim odrazit útoky nepřátel, kteří se značnými ztrátami opustili bitevní pole. Ve starých letopisech českých je napsáno: „Ale on (Žižka) se udatně bránil s pevnou vírou v Pána Boha a zabil a zranil se svými bratřími mnoho nepřátel, způsobil jim velkou škodu a hanbu, takže museli ujet pryč velmi neslavně.“
V budoucnu se již nikdy jihočeským a západočeským pánům nepodařilo proti Žižkovi postavil vojsko v takovém počtu jaké měli v bitvě u Pánského Boru.
Až po 600 rocích od vítězné bitvy, byl na památné místo umístěn tento pomník.
