Článek
19.srpen 1435
Tento den u obce Křeč překvapil Oldřich z Rožmberka Tábority táhnoucí z Lomnice do Tábora.
Náhlým útokem nedokázali zaskočení Táborité sestavit vozovou hradbu, takže vzniklými mezerami došlo k průniku do vozové hradby, což vedlo k masakru přibližně 800 Táboritů.
Nikoliv v předešlé bitvě u Lipan, ale až v této bitvě u Křeče, bylo definitivně poraženo polní vojsko města Tábor. I když město Tábor v této bitvě přišlo o své polní vojsko, přesto nadále disponovalo svým městským vojskem. Síla Tábora byla tedy silně oslabena, ale nebyla zlomena.
Podle laických „historiků“ se jednalo o poslední bitvu husitské revoluce. Podle odborných historiků, i podle faktů z historie, však husitská revoluce pokračovala dál a to nejenom v době vlády krále Jiřího z Poděbrad, ale i přes druhou pražskou defenestraci v roce 1483, až po Kutnohorský náboženský mír v roce 1485, kterým byla husitská revoluce úspěšně dovršena.
Za První republiky byla doba husitské revoluce váženým obdobím našich dějin a to nejenom v řadách vojska či jiných ozbrojených složek, ale i v řadách civilistů a politiků v čele s našim Tatíčkem Masarykem. To znamená, že v tomto období vzniklo nejenom mnoho podobných památníků, ale i národní Církev československá (později nazvaná husitská), ke které se hlásilo přes milion občanů.
