Článek
Začátky mezi krabicemi
Nastoupila jsem v červnu, když bylo ve skladu nejvíc práce. První den jsem dostala reflexní vestu, nůž na otvírání balíků a krátké školení. Byla jsem nervózní, všichni kolem mě vypadali, že přesně vědí, co dělají. Já jsem si jen říkala, ať nic nerozbiju a nevypadám hloupě. Po pár dnech jsem se ale chytla. Práce byla fyzicky náročná, ale měla svůj rytmus a zvláštní uspokojení. Každý večer jsem odcházela domů s unavenýma rukama, ale s pocitem, že jsem odvedla kus poctivé práce.
Vedoucí směny byl přísný, ale férový. Všiml si, že si zapisuju věci, které ostatní dělali jen podle paměti. Prý mám systém a smysl pro pořádek. Tehdy jsem to brala jako milou poznámku, nic víc.
Když jsem zůstala déle
Po létě jsem měla nastoupit zpět do školy, ale nabídli mi, ať zůstanu na částečný úvazek. Chyběli lidé a já si řekla, proč ne. Bavilo mě to víc, než jsem čekala. Postupně jsem začala rozumět skladovému systému, naučila se objednávat zboží a pomáhala novým brigádníkům, kteří často tápali stejně jako kdysi já.
V listopadu se stalo něco nečekaného. Jedna z asistentek vedoucího odešla a na chvíli se hledala náhrada. Dočasně mě požádali, jestli bych mohla pomoct s přehledem dodávek a výkazů. Prý „jen na pár týdnů“. Byla jsem nervózní, ale i zvědavá, jak to vypadá z druhé strany.
První dny v kanceláři
Najednou jsem neseděla mezi paletami, ale za stolem s monitorem a tabulkami. Bylo to úplně jiné tempo. Chyběl mi hluk ze skladu, ale zároveň mě fascinovalo, jak všechno, co jsem dřív dělala rukama, má svůj řád i v datech. Rychle jsem se učila, zapisovala čísla objednávek, hlídala termíny a komunikovala s dopravci.
Když se vrátila původní asistentka, vedení si mě zavolalo. Prý si všimli, že jsem zvládla víc, než se čekalo. Nabídli mi, ať na pozici zůstanu natrvalo. Nevěřila jsem tomu. Vždyť jsem přišla jen na letní brigádu.
Povýšení, které jsem nečekala
Od té chvíle se všechno změnilo. Najednou jsem měla vlastní stůl, firemní e-mail a zodpovědnost za část skladových operací. Lidé, se kterými jsem dřív skládala palety, za mnou začali chodit s dotazy a já se musela naučit mluvit klidně a jistě. Bylo zvláštní stát na druhé straně, ale brala jsem to s pokorou.
Nový pohled na práci
Dnes už je to víc než rok od chvíle, kdy jsem poprvé vzala do ruky nůž na balíky. Když jdu kolem skladu, slyším známé zvuky a vybaví se mi ten první den, kdy jsem se bála udělat chybu. Teď už vím, že chyba by byla nebýt zvídavá a nezkusit víc, než se po mně chtělo.
