Článek
Čas hraje proti obětem
Představte si běžnou situaci. Autonehoda, viník jasný třeba pod vlivem alkoholu, zranění a měsíce rehabilitací. Člověk čeká na odškodnění, které mu právně náleží. A čeká. A čeká.
Soud se odročuje, znalecké posudky se doplňují, námitky se řeší. Mezitím běží život, chodí složenky, končí úspory. Po čtyřech letech padne rozsudek. Viník má zaplatit, ale splácí po tisícovkách měsíčně. Na plné odškodnění se čeká další roky.
Tohle není spravedlnost. Tohle je byrokracie, která se tváří jako spravedlnost.
Kdo profituje z průtahů
Rychlý soud je v zájmu toho, kdo má pravdu. Pomalý soud je v zájmu toho, kdo pravdu nemá.
Každé odročení, každá námitka, každý další znalecký posudek hraje do karet těm, kdo chtějí rozhodnutí oddálit. Velké firmy to vědí a využívají. Mají právníky na plný úvazek, mají čas, mají peníze. Běžný člověk nic z toho nemá.
Systém, který dovoluje nekonečné průtahy, není neutrální. Zvýhodňuje ty, kdo si je mohou dovolit.
Paměť vyprchává
Po pěti letech si svědek nepamatuje detaily. Důkazy se ztrácejí nebo znehodnocují. Emoce vyprchají. Viník už dávno žije normální život a celou věc vytěsnil.
A pak přijde rozsudek. Trest za něco, co se stalo v jiné epoše. Pro oběť žádné zadostiučinění, jen formální uzavření případu. Pro viníka nepříjemnost, kterou si už sotva spojuje s původním činem.
Opožděná spravedlnost není spravedlnost. Je to administrativa.
Soudci, kteří nestíhají
Nejde jen o procesní obstrukce. Soudci mají na stolech stovky spisů. Jeden člověk fyzicky nemůže zvládnout tolik případů a věnovat každému dostatečnou pozornost.
Výsledek? Rutina. Odročuje se, protože není čas. Rozsudky se opisují podle šablon. Případy, které by si zasloužily důkladné projednání, proběhnou za patnáct minut, protože v čekárně sedí dalších deset lidí.
Nejde o to, že by soudci byli líní nebo neschopní. Systém je prostě nastaven tak, že kvalita musí ustoupit kvantitě.
Dvourychlostní justice
Existují případy, které se vyřeší rychle. Většinou ty mediálně sledované nebo politicky citlivé. Tam najednou jdou věci hladce. Termíny se najdou, znalecké posudky přijdou včas, rozsudek padne během měsíců.
A pak jsou případy obyčejných lidí. Sousedské spory, drobné podvody, pracovněprávní záležitosti. Ty se táhnou roky a nikoho to netrápí.
Spravedlnost by měla být slepá. Neměla by záležet na tom, jestli se o váš případ zajímají novináři nebo ne.
Co se stane, když lidé přestanou věřit
Pomalá justice má důsledky, které přesahují jednotlivé případy. Lidé přestávají věřit, že se dovolají práva. Přestávají hlásit trestné činy, protože vědí, že to nikam nepovede. Řeší věci po svém, mimo systém.
To je nebezpečnější než jednotlivé nespravedlnosti. Společnost, která nevěří svým institucím, začne hledat alternativy. A ty alternativy nebývají hezké.
Řešení existují
Jiné země to zvládají lépe. Digitalizace, specializované soudy, tvrdší postihy za procesní obstrukce, víc soudců na složité agendy. Nic z toho není revoluční, všechno už někde funguje.
U nás se o reformě justice mluví dekády. Občas se něco změní, většinou kosmeticky. A mezitím se hromadí spisy a lidé čekají.
Spravedlnost, která přijde pozdě
Říká se, že cílem advokáta není vyhrát, ale protáhnout to tak dlouho, až to protistranu přestane bavit. Zní to jako vtip, ale moc k smíchu to není.
Protože přesně takhle to často funguje. Spravedlnost patří těm, kdo mají dost času a peněz na to, aby čekali. Ostatní se buď vzdají, nebo přijmou nevýhodný smír, jen aby to už skončilo.
Soud trvá pět let. Viník možná dávno zapomněl, co udělal. A oběť si na to pamatuje každý den.
Zdroje
https://zdarsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/justicni-rekord-soud-kvuli-nehode-se-tahne-uz-ctyri-roky-20120516-sjjv.html
https://msp.gov.cz/chci-si-stezovat-na-prubeh-a-delku-soudniho-rizeni
https://www.denik.cz/cesi-v-cislech/nejrychlejsi-a-nejpomalejsi-soudy-v-cesku-okresy-soudni-rizeni-delka.html
https://www.lidovky.cz/domov/cekani-na-verdikt-trva-i-roky-v-rychlosti-soudu-jsou-stale-propastne-rozdily.A170714_153301_ln_domov_sk
