Článek
Podezření na souseda
Naší hadice jsem si vždycky pečlivě všímala. Ráno byla smotaná, večer jsem s ní zalévala zahradu. Jednou ale zmizela a já ji našla nataženou přes plot. Nejprve jsem si říkala, že to musela být náhoda, možná že ji manžel přehodil, aby nepřekážela. Jenže když jsem ji podruhé objevila u sousedova bazénu, začalo mi to být podezřelé.
Opakující se scénář
Začalo to být pravidlem. Každých pár dní hadice zmizela z našeho dvora a objevila se u sousedů. Bazén měli pořád plný a čistý, a přitom jsem si všimla, že jejich vlastní hadice leží stále složená. Postupně mi došlo, že to není náhoda, ale promyšlený způsob, jak si ušetřit peníze za vodu. Naštvalo mě to i proto, že účet šel samozřejmě za námi.
Vztek a bezmoc
Nebyl to první sousedův prohřešek. Už dřív jsme mu tolerovali drobnosti, že si půjčil židli nebo kolečko bez ptaní. Ale tohle bylo jiné. Platit mu opakovaně vodu na bazén? To už byla drzost. Manžel mi říkal, že bychom ho měli rovnou konfrontovat, ale já chtěla, aby měl důkaz přímo ve svém bazénu.
Náš plán
Ve sklepě máme starý kohoutek, ze kterého teče voda z rezavého potrubí. Normálně ho nepoužíváme, protože není ani na zalévání, natož na pití. A právě tam jsme jednou v noci napojili hadici. Vypadalo to, že vše je jako vždy, jenže když si soused další den „tajně“ půjčil vodu, dostal do bazénu něco úplně jiného.
Sladká odplata
Ráno jsem slyšela křik od plotu. Soused nadával, že má v bazénu hnědou vodu a že mu děti nechtějí vlézt dovnitř. Přiběhl k nám a začal se ptát, co se stalo s hadicí. Jen jsem se na něj podívala a řekla, že my ji používáme jen na zalévání. Bylo jasné, že pochopil. Od té doby si naší hadice už ani jednou nevšiml.
Jak se věci změnily
Bazén sice vyčistil, ale něco se změnilo. Přestal si brát věci bez dovolení a najednou se i víc zdravil. Možná to byla náhoda, možná se prostě jen lekl. Já ale vím, že rezavá voda byla to nejlepší, co jsme mu mohli poslat.
