Soused zboural část našeho plotu, aby měl volný průjezd. Prý si za to můžeme sami

Bylo to v sobotu, když jsem šla ven pověsit prádlo. Zůstala jsem stát jako opařená. Plot, který jsme s manželem před lety poctivě postavili, byl částečně zbouraný. Kůly ležely v trávě, pletivo bylo ohnuté a vypadalo to, jako by tam projela nějaká těžší technika. Okamžitě mi bylo jasné, že to nebyla náhoda.

O chvíli později se objevil soused, klidně zaparkoval na svém dvoře a jen mávl rukou, když viděl, že se na něj dívám. Šla jsem za ním a zeptala se, co se to proboha stalo. S úsměvem, který mě úplně vytočil, pronesl, že si za to můžeme sami, protože prý jsme plot postavili moc blízko hranice a jemu už roky vadilo, že nemá dost místa na průjezd traktoru. Tak si to prý vyřešil.

Nemohla jsem uvěřit, že to myslí vážně. Vždyť jsme hranici pozemků nechali před stavbou plotu přesně zaměřit geodetem a vše bylo v pořádku. Když jsem mu to připomněla, jen pokrčil rameny a řekl, že se mu stejně špatně jezdí a že to takhle bude lepší pro všechny. Pro nás rozhodně ne.

Večer jsme s manželem seděli v kuchyni a řešili, co dál. On je spíš klidnější povahy a navrhoval, ať si to se sousedem zkusíme vyříkat v klidu. Já jsem ale byla tak rozčílená, že jsem chtěla hned volat policii. Měla jsem pocit, že když mu to projde, zbourá si příště klidně celý plot.

Nakonec jsme přece jen policii zavolali. Přijeli dva strážníci, všechno nafotili a sepsali protokol. Upozornili nás, že se bude jednat o majetkovou škodu a věc se předá dál. Soused stál opodál a tvářil se, že se ho to vůbec netýká. Dokonce prohodil, že se stejně nakonec ukáže, že chyba je na naší straně.

Když se o tom dozvěděli ostatní sousedé, většina byla v šoku. Všichni věděli, že náš plot stojí už roky a nikomu nikdy nepřekážel. Jen on byl nespokojený, protože má velkou techniku a dvůr řešený tak, že si to sám kdysi naplánoval příliš úzké. Někteří nám radili, ať se s ním soudit ani nezačínáme, protože je to paličák, který se nikdy nepřizná. Jiní naopak říkali, že ustoupit by byla chyba.

Od té doby kolem sebe chodíme jak cizí lidé. On se tváří, že má všechno pod kontrolou, a já mám pokaždé nervy, když ho potkám. Místo klidného bydlení na vesnici se teď cítím jako na bitevním poli. Přitom jsme si před lety pořídili dům právě proto, abychom měli klid a pohodu.

Nejhorší na celé situaci je ta nejistota. Čekáme, jak rozhodnou úřady, a mezitím máme na dvoře díru v plotě, kterou se dá volně projít. Necítím se bezpečně, když vím, že si někdo dovolí zasahovat do našeho majetku, aniž by se nás zeptal. Člověk má pak pocit, že nemá žádnou ochranu.

Nevím, jak to nakonec dopadne. Jestli soud nebo dohoda. Ale jedno vím jistě. Už nikdy se nebudu dívat na sousedské vztahy tak naivně jako dřív. Dřív jsem si myslela, že sousedé by si měli pomáhat, dneska jen doufám, že aspoň ostatní z ulice pochopili, že ne každý se chová fér.