Článek
Dlouhodobé podezření
Soused vždycky naznačil, že to není jednou ani dvakrát. Prý se to ozývá hlavně odpoledne, kdy bývám v práci. Nejprve jsem to přecházela, protože doma jsem žádný rámus nezažila. Jenže poznámky se opakovaly a já si začala připadat jako někdo, kdo nemá pod kontrolou vlastní domácnost. Syn mi tvrdil, že jen leží v pokoji a učí se. Nedávalo mi to smysl, ale neměla jsem důvod mu nevěřit. Přesto mě hlodalo, že na sousedově podrážděném tónu je něco pravdy.
Návrat domů ve správnou chvíli
Jedno odpoledne jsem se rozhodla vrátit dřív. Cestou jsem přemýšlela, jestli uslyším něco zvláštního. Když jsem odemkla dveře, bylo ticho. Až podezřele tiché. Boty syna byly odhozené uprostřed chodby, což znamenalo, že je doma, ale pokoj měl zavřený. Podle sousedova popisu mělo jít o nárazy, které se opakují v nepravidelných intervalech. Stoupla jsem si ke dveřím a čekala. Trvalo to jen pár vteřin. Ozvalo se tlumené bouchnutí, další o něco hlasitější a pak táhlý zvuk, jako když spadne kniha.
Pravda, která mě nenapadla
Otevřela jsem dveře a uviděla syna klečet na podlaze. Před sebou měl mobil, malé kapesní světlo, několik knih, prázdnou krabici od bot a dva kelímky. Vypadal, jako by tvořil improvizované studio. Byl tak zabraný do toho, co dělá, že si mě nevšiml. Chvíli jsem nechápala, co sleduju. Pak zvedl knihu a prudce s ní praštil o zem. Natočil si zvuk a pustil si ho zpět. Došlo mi, že nahrává různé efekty. Vedle něj byl papír popsaný poznámkami. Byla na něm slova jako echo, pád, krok, posun, šramot. Když jsem se ho zeptala jedinou dvojicí uvozovek v příběhu: „Proč to děláš“, podíval se na mě s výrazem, jako by to bylo naprosto samozřejmé.
Trapná situace
Řekl mi, že se snaží vytvořit vlastní zvukovou hru. Učení se zvuky ho prý baví víc než samotné hraní. Každý zvuk, který soused slyšel, byl výsledek jeho experimentů. Rány, pády, šoupání. Všechno vznikalo v jeho malém koutě fantazie. Byla to neškodná činnost, ale dopad na okolí byl slyšet přes stěny. V tu chvíli jsem se cítila trapně. Ne kvůli tomu, co dělal on, ale kvůli tomu, že jsem ani netušila, že se pustil do něčeho takového. A hlavně kvůli tomu, že jsem sousedovi opakovaně tvrdila, že u nás žádný hluk nebývá.
