Článek
Když se z řeči o dětech stane řeč o penězích
Seděli jsme v kuchyni, povídali si o dětech, škole a cenách potravin. Syn si postěžoval, že všechno šlo nahoru a že s manželkou těžko vyjdou. Chápala jsem ho, dnes je to těžké pro všechny. Jenže pak dodal, že bych mohla občas něco poslat vnoučatům. Prý třeba pětistovku nebo tisícovku měsíčně, že by jim to pomohlo s kroužky a pomůckami.
Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci. Když jsem ale viděla, že to myslí vážně, rozesmála jsem se. Jen tak suše jsem se ho zeptala: „A víš vůbec, kolik mám důchod?“ Řekl, že kolem dvaceti, prý to tak dneska bývá.
Realita, kterou nečekal
Tak jsem mu to řekla. Můj důchod dělá 13 280 korun. Ticho, které následovalo, bylo výmluvnější než cokoliv, co mohl říct. Seděl tam, díval se do hrnku a bylo na něm vidět, jak mu v hlavě šrotuje. Vysvětlila jsem mu, že po zaplacení nájmu, energií, léků a potravin mi zbývá zhruba tisíc korun na celý měsíc. A z těch tisíce si občas dovolím koupit něco sladkého nebo jít na kávu s kamarádkou.
Řekla jsem mu, že když se rozbije pračka, musím si půjčit, a že si už půl roku odkládám stovky, abych si mohla koupit nové brýle. Dodala jsem, že celý život jsem se snažila, aby se měl dobře on, a teď prostě nemám z čeho přispívat dál.
Náhlé procitnutí
Syn mlčel a bylo vidět, že se mu to všechno rozpadá v hlavě. Nakonec jen tiše řekl, že to vůbec netušil. Prý měl pocit, že důchodci se mají slušně, když si občas koupím dortík nebo přijdu s novým svetrem. Nevěděl, že ty věci mám z výprodeje nebo z bazaru.
Omluvil se mi, že to nepromyslel, a že nechtěl působit nevděčně. V tu chvíli jsem cítila směs lítosti a úlevy. Konečně pochopil, že moje peníze nejsou nevyčerpatelná zásoba, ale zbytek po celoživotní práci, který musím obracet dvakrát, než ho utratím.
Od té doby
Od toho dne už se o penězích nebavíme. Když přijdu na návštěvu, má připravenou kávu a koláč, a občas mi dá domů něco ze zahrady nebo přidá balíček kávy. Cítím, že to dělá z upřímnosti, ne z povinnosti.
A já jsem ráda, že dřív, než bych mu začala něco posílat, pochopil, jak to ve skutečnosti je. Že z třinácti tisíc se nedá dělat zázraky, ale dá se z nich žít s důstojností, pokud kolem sebe má člověk trochu pochopení.
