Článek
Všechno začalo nevinně
Ten den jsem seděla v kuchyni a připravovala oběd, když mi na telefonu přistála zpráva od tchána. Nezdálo se mi na tom nic zvláštního, často si psal s námi oběma. Když jsem ale otevřela zprávu, ztuhla jsem. Stálo tam: „Říkal jsem ti, že tvoje žena je přecitlivělá. Vždycky všechno hrotí. Měl by sis s ní promluvit, nebo ti časem přeroste přes hlavu.“
Zůstala jsem sedět, neschopná pohybu. Četla jsem tu větu znovu a znovu, jako bych se potřebovala ujistit, že ji opravdu napsal on. Nebylo pochyb, zpráva byla jasně určená mému manželovi.
První reakce
Než jsem si to stihla promyslet, už jsem volala. Cítila jsem, jak se mi třese hlas. Tchán to zvedl okamžitě, asi netušil, že udělal chybu. Zeptala jsem se ho, jestli mi chtěl tu zprávu opravdu poslat. Chvíli mlčel a pak začal koktat, že to bylo nedorozumění, že to myslel jinak. Ale já už jsem slyšela jen tu první větu.
Řekla jsem mu, že tohle se nedá omluvit, a položila telefon. Ruce se mi klepaly, srdce mi bušilo. Bylo mi zle z vědomí, že o mně takhle mluví člověk, který se mi do očí vždycky usmíval a říkal, jak mě má rád.
Manželova reakce
Když se manžel vrátil domů, řekla jsem mu o tom. Nevěděl, co říct. Nejdřív tvrdil, že to určitě myslel jinak, že tchán někdy volí nešikovná slova. Jenže to nebyl jediný problém. Mně vadilo hlavně to, že se o mně baví za mými zády, místo aby mi cokoliv řekl na přímo.
Nedokázala jsem to přejít. Vznikla mezi námi dusná atmosféra. Manžel byl v pasti mezi námi dvěma a já cítila, že ho tím stavím do těžké situace. Ale bylo mi jedno, co si o tom kdo myslí. Pořád jsem měla v hlavě ta slova, která se mi zarývala do paměti jako trn.
Rozhodla jsem se
Další den mi tchán volal. Nezvedla jsem to. Napsal, že ho to mrzí, že to přehnal, že to byla hloupá poznámka v afektu. Ale omluva mi přišla vlažná, skoro povrchní. Nepotřebovala jsem slyšet vysvětlení. Potřebovala jsem vědět, že si ke mně bude chovat respekt, a ten se ztratil v jedné zprávě.
Od té chvíle jsem s ním přestala mluvit. Když jsme se vídali u rodiny, jen jsem přikývla na pozdrav, nic víc. Manžel to chvíli těžce nesl, ale nakonec to přijal. Řekla jsem mu, že možná někdy přijde chvíle, kdy to překonám, ale zatím ne.
Ticho mezi námi
Od té doby uplynulo pár měsíců. Neproběhla žádná velká hádka ani usmíření, prostě jen ticho. Tchán se snažil párkrát navázat kontakt, ale já jsem zůstala chladná. Možná je to tvrdé, ale od určité chvíle se člověk musí chránit.
Nejvíc mě děsí, jak snadno se může všechno změnit. Jedna věta, odeslaná ve špatný okamžik, dokáže odhalit, co se skrývalo pod maskou slušnosti. Od té doby si dávám pozor, komu věřím, a komu už raději nikdy ne.
