Hlavní obsah

Tchán říkal, že kdo dělá rukama, měl by mít nárok na dřívější důchod. Přitom sám řídí dodávku

Foto: freepik/Freepik.com

Jako by mi snad chtěl podsunout, že já nevím, co je to práce. Zopakoval mi to tolikrát, až jsem začala pochybovat, jestli slyším správně.

Článek

Rozhovory u stolu

Když jsme u něj doma seděli u oběda, vždycky se rozjel stejným směrem. Tvrdil, že kdo maká rukama, měl by si odpočinout dřív a že mladí lidé dnes ani neví, co znamená pořádná dřina. Já u toho často jen mlčela a čekala, kdy se stočí k tomu, jak jsou jeho záda zničená a jak se tělo ozývá po letech poctivé práce. Přitom celý život řídil dodávku. Jezdil sem a tam, nakládal pár krabic, vykládal je a zase jel dál. Není to jednoduchá práce, to mu neberu, ale když o ní mluvil, jako by tahal celé dny kolejnice z huti, připadala jsem si jako v nějakém zvláštním divadle.

Moje vlastní ticho

Nikdy jsem se s ním nepustila do hádky. Jednak to byl tchán a jednak jsem věděla, že by mě neposlouchal. Vždycky měl pocit, že musí světu vysvětlit, jak to v životě chodí, a že jeho zkušenost je ta jediná správná. Já jsem pracovala dlouhé roky v kanceláři. Nebyla to fyzická dřina, ale každý den jsem řešila stres, termíny a permanentní napětí. Přesto by mě nenapadlo říkat, že mám nárok na něco dřív jen proto, že jsem unavená. Ale když to řekl on, všichni měli jen přikyvovat.

Co mě začalo dráždit

Jednou se zase rozpovídal o tom, jak stát kašle na lidi, kteří pracují rukama, a jak jemu samotnému dluží spoustu let klidu. A to už jsem nevydržela. Seděla jsem naproti němu, dívala se na jeho ruce, které měly pod nehty čistěji než moje. Nešlo mi do hlavy, proč si tak urputně buduje obraz člověka, který celý život stál u pásu. Jako by se potřeboval obalit větší zásluhou, než jakou skutečně má. V tu chvíli jsem pochopila, že mu nejde o spravedlnost. Šlo mu o uznání, které mu nikdo kolem nedával. A tak si ho vytvářel sám tím, že svou práci přikrášloval.

Někdy je lepší zůstat mimo

Když jsem se s ním pokusila mluvit o tom, že práce není jen o fyzické námaze, okamžitě to smetl ze stolu. Věděl přece, jak to je. Nejlépe ze všech. Od té doby jsem se raději držela zpátky. Nechtěla jsem mu dokazovat, že práce za volantem není méněcenná, jen není taková, jak ji popisuje. A upřímně jsem nechtěla poslouchat další tirády o tom, jak všichni ostatní nic nedělají.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz