Článek
Nenápadný dárek
Byly to moje třicáté narozeniny a upřímně řečeno jsem ani nic velkého nečekala. Sešli jsme se u nás doma, dort, pár dárků a mezi nimi obálka od tchyně. Uvnitř byl los a krátké přání. Usmála jsem se, protože to nepůsobilo jako nic výjimečného. Brala jsem to spíš jako symbolickou drobnost.
Nečekaná výhra
Večer jsem los setřela a zůstala na něj koukat s otevřenou pusou. Vyhrála jsem padesát tisíc korun. Nebyla to částka, která by mi změnila život, ale rozhodně to nebylo málo. Měla jsem radost, představovala jsem si, že si za to konečně pořídím novou sedačku do obýváku a možná si dopřeju i víkendový pobyt někde na horách.
Reakce tchyně
Nadšeně jsem se o výhře zmínila rodině a myslela si, že mě všichni popřejí. Jenže tchyně se zatvářila, jako kdybych ji urazila. Prohlásila, že los mi dala jen tak, že to vůbec nebyl skutečný dárek a že by bylo fér, kdybych se o výhru podělila, nejlépe tak, že jí ji vrátím celou. Seděla jsem tam jako opařená a vůbec jsem nechápala, jak to myslí.
Nepříjemné dohady
Následující dny se z toho stala nekonečná debata. Manžel stál na mé straně a říkal, že los byl dar, tudíž i výhra je moje. Tchyně však opakovala, že ona ten los koupila, a proto je výhra ve skutečnosti její. Připadala jsem si, jako bych byla obžalovaná z nějakého zločinu, přestože jsem neudělala vůbec nic špatně. Každý telefonát končil hádkou.
Tlak z okolí
Do situace se začali míchat i další příbuzní. Někteří říkali, že bych měla dát tchyni aspoň část peněz, abych měla klid. Jiní mi dávali za pravdu, že dar je dar a hotovo. Sama jsem byla vnitřně rozpolcená. Chtěla jsem si peníze nechat, ale zároveň jsem cítila obrovský tlak. Najednou se z radosti z výhry stala těžká zátěž.
Rozhodnutí
Nakonec jsem se rozhodla, že si výhru nechám. Kdybych ustoupila, připadala bych si slabá a ponížená. Přesto jsem si tu radost už nedokázala užít. Když jsem koupila sedačku, místo abych měla dobrý pocit, vzpomněla jsem si na všechny ty hádky. Bylo to, jako by na každém polštáři seděla tchyně a připomínala mi, že se mnou nesouhlasí.
Dlouhé mlčení
Naše vztahy se ochladily. Několik týdnů jsme spolu nemluvily a ani teď to není jako dřív. Vím, že to zanechalo stopu, kterou už nejde úplně smazat. A pokaždé, když jdu kolem trafiky a vidím regál plný losů, vybaví se mi, jak snadno může malý kousek papíru rozdělit rodinu.
