Článek
Neustálé starosti
Ještě před pár lety byla soběstačná. Jenže postupně začala zapomínat, přestala zvládat domácnost a většinu času trávila u televize. Když jí praskla trubka v kuchyni, musel tam jet manžel v noci. Když jí přestalo topit, běžel z práce. Každý měsíc jsme jí pomáhali finančně, protože s nízkým důchodem nezvládala platit všechny výdaje.
Odmítání změny
Když jí manžel poprvé řekl, že by bylo lepší, kdyby se přestěhovala do domova, okamžitě se urazila. „Já nejsem žádná přítěž,“ řekla a položila telefon. Dlouho s ním nechtěla mluvit. Tvrdila, že domovy jsou pro lidi, kterých se rodiny zbavují.
Jenže on jí trpělivě vysvětloval, že domov pro seniory není žádné odkladiště. Že tam má zajištěné jídlo, péči i společnost, zatímco teď je většinu dne úplně sama.
Zlom přišel s kalkulačkou
Jednoho dne k ní přijel s papírem a kalkulačkou. Ukázal jí, kolik vlastně její samostatné bydlení stojí. Nájem a poplatky, energie, jídlo, úklid a drobné opravy kolem.
Pak vytáhl ceník domova pro seniory. Kompletní pobyt včetně jídla, úklidu, praní a základní péče stál 17 000 korun měsíčně. Z jejího důchodu by to zvládla zaplatit sama a ještě by jí něco zbylo.
Neřekl ani slovo o tom, že by to pro nás bylo jednodušší. Jen jí klidně ukázal rozdíl čísel. Seděla tiše a bylo vidět, že nad tím přemýšlí.
Otočila během týdne
Za pár dní sama zavolala, že by se na ten domov chtěla podívat. Tvrdila, že ji přesvědčila ta čísla. Když jsme tam dorazili, čekalo nás čisté prostředí, zahrada a společenská místnost plná lidí, kteří se smáli. Viděla, že by tam nebyla sama.
Ještě ten den řekla, že to zkusí. Zařídili jsme vše potřebné a během dvou týdnů se přestěhovala.
Nový začátek
Dnes tam žije už půl roku. Má svou oblíbenou spolubydlící, chodí na procházky a občas si dělá legraci, že teď šetří víc než my dva dohromady. A manžel? Ten s úsměvem říká, že největší životní rozhodnutí někdy vzniknou prostě z kalkulačky a papíru.
