Článek
Jak to celé začalo
Když tchán zemřel, všichni jsme byli v těžkém období. Tchyně nám řekla, že peněžní rezerva po manželovi jí vystačí do konce života. Mluvila o tom s klidem, který mě tehdy uklidnil. Netušila jsem, že tím odstartuje něco, co se nás později bolestně dotkne. Předpokládala jsem, že žije skromně a využívá jen to nejnutnější. Věřila jsem, že část dědictví zůstane i pro nás a že se s penězi bude nakládat rozumně. Postupně jsem ale začala zjišťovat, že skutečnost vypadá úplně jinak.
Rostoucí podezření
Všimla jsem si, že tchyně si začala dopřávat věci, které si dřív nekupovala. Nová elektronika, drahé dovolené, pravidelné návštěvy kosmetických salonů. Všechno prezentovala jako odměnu za těžká léta, která prožila s tchánem. Když jsme se jí jednou opatrně zeptali, zda si nežádala o důchod, odbyla nás tím, že jej nechce a že jí stát nemá co dávat. Zůstala jsem stát v rozpacích. Nebylo mi příjemné řešit její finance, ale zároveň jsem viděla, že její životní styl nemůže dlouho pokračovat stejným tempem. Současně mi docházelo, že každá utracená koruna ubírá z peněz, které by jednou přešly na naše děti.
Otevření nepříjemného tématu
Rozhodla jsem se, že s ní o tom promluvím sama. Chtěla jsem pochopit její pohled, ne ji kárat. Když jsem zmínila, že se bojíme o budoucnost a o to, aby nezůstala bez prostředků, reagovala podrážděně. Řekla, že peníze jsou její a že má právo je používat tak, jak uzná za vhodné. Dodala, že jsme mladí, a proto nemáme počítat s dědictvím. Její tón byl tvrdší než obvykle, jako by jí vadilo, že se vůbec ptám. Bylo mi jasné, že diskuse k ničemu nepovede. Tím byla naše snaha utnutá a já v sobě cítila směs bezmoci a obav. Nešlo mi o to přít se o majetek, ale o jistotu, že se jednou neocitne bez prostředků a nebudeme muset všechno řešit my.
Co zůstává mezi námi
Dnes už vím, že se k tomu tématu nemůžeme vracet, protože to vždy skončí konfliktem. Tchyně si stojí za svým a žije tak, jak chce. My sledujeme, jak se rezerva po tchánovi zmenšuje, přestože by jí důchod mohl pokrýt velkou část běžných výdajů. Mám pocit, že její tvrdohlavost se stala způsobem, jak si udržet kontrolu nad vším. Naše obavy tím ale nezmizely. Někdy přemýšlím, jestli si uvědomuje, že jednou nebude mít z čeho žít. A že i když o dědictví nemáme mluvit, dopad jejích rozhodnutí se nás jednoho dne dotkne víc, než si dnes připouštíme.
