Článek
První varování
Když tchyně nastupovala do domova, snažila jsem se být optimistická. Personál působil milý, prostředí čisté a moderní. Byla jsem přesvědčená, že to pro ni bude bezpečné místo, kde se o ni postarají lépe než my s manželem, protože jsme pořád v práci. Jenže už po prvním týdnu začala volat s tím, že pečovatelky jsou na ni nepříjemné. Říkala, že ji nutí jíst rychle a že v noci nikdo nepřijde, když zvoní.
Upřímně jsem si myslela, že přehání. Vždycky byla velmi citlivá a často si věci brala příliš osobně. S pečovatelkami jsem mluvila a všechny mi s úsměvem řekly, že tchyně jen těžce snáší změnu prostředí. Uklidnila jsem se a manžel taky. Když si znovu stěžovala, jen jsme ji konejšili, ať to zkusí vydržet.
Nepříjemné překvapení
Asi po měsíci jsme se rozhodli jet na návštěvu bez ohlášení. Chtěli jsme ji překvapit a zároveň se sami přesvědčit, jak to tam chodí. Když jsme prošli hlavními dveřmi, všechno vypadalo stejně jako předtím. Hezky navozená atmosféra, tichá hudba, vůně jídla z kuchyně. Ale to bylo jen na povrchu.
Do pokoje jsme přišli ve chvíli, kdy se pečovatelka snažila tchyni posadit na posteli. Nepovídala s ní, nedala jí ani chvilku na nadechnutí. Strhla jí deku, prudce ji nadzvedla a bylo vidět, že ji to bolí. Tchyně sykla, ale pečovatelka se jen ušklíbla. V ten moment jsem v sobě cítila vztek, překvapení a hlavně výčitky.
Když si pečovatelka uvědomila, že tam stojíme, okamžitě změnila tón. Najednou byla laskavá, jako kdyby se před chvílí nic nestalo. Tchyně na nás pohlédla a bylo z ní cítit jediné. Strach.
Otevření očí
Vzali jsme si tchyni na chodbu a snažili jsme se s ní klidně mluvit. Třásla se a pořád opakovala, že nechce být na obtíž. Nakonec přiznala, že to nebyla jedna pečovatelka, ale víc z nich, kdo se k ní chová hrubě. Vyhrožovaly jí, že když si bude stěžovat, nechají ji celou noc čekat na záchodě. A že nikoho nebude zajímat, co si nějaká stará paní vymýšlí.
Když to říkala, cítila jsem, jak se mi stahuje žaludek. Došlo mi, že jsme ji nechali v tom samotnou. Měla pravdu celou dobu. Jen jsme ji odmítali poslouchat.
Bez dalšího čekání
Okamžitě jsme šli za vedením. Tvrdili, že se něco takového stát nemůže a že pečovatelky mají perfektní hodnocení. Jenže když viděli tchynin stav a naši rozhodnost, najednou byli mnohem méně jistí. Zařídili jsme její odchod ještě ten den. Doma se rozplakala úlevou a já s ní. V tu chvíli jsem si slíbila, že už nikdy nebudu ignorovat její slova jen proto, že se mi nehodí do obrazu o světě.
