Článek
Po plném vypuknutí sporu mezi vládou a prezidentem jsem tomu chtěl věnovat samostatný článek. Bohužel jsem poslední dobou poměrně vytížený a tak vše co není nutné odkládám. A pak se stane, že píšete článek o něčem, co už není aktuální. Dnešek není výjimkou, psát o sporech o Ankaru v den odletu je vyloženě za pět dvanáct. Přesto podle mě dává smysl si celou kauzu tak nějak shrnout a utřídit. Důvod toho, proč vláda nechce prezidenta na summitu NATO asi netřeba rozvádět. Uražené ego party od výfuků a slabý vydíratelný premiér může být téma dalšího článku. Tady bych se rád podíval směrem ke sporu samotnému.
Hra o čas
Andrej Babiš a vlastně celá ta šestikoalice národní katastrofy dnes primárně argumentuje tím, jak bylo předběžné opatření ústavního soudu rychlé. Když pomineme fakt, že to je účel předběžného opatření a že rozsudek vyjde až v září po řádném přezkoumání, i tak se nabízí jediný viník, který toto rychlé rozhodnutí ovlivnil. Andrej Babiš.
Téměř od začátku roku slýcháme o tom, že prezident, dle svého názoru, má nárok nás reprezentovat v Ankaře a chce s premiérem řešit svoji účast. Dává to smysl, prezident nás zde zastupoval téměř pokaždé. Dává to smysl, Petr Pavel je v NATO jako doma. Dává to smysl, prezident tam bude plnit tu reprezentativní část a vláda si tam pojede obhájit pozici vlády. Mít konsenzuální účast prezidenta a šéfa vlády by bylo pro zájmy ČR to nejoptimálnější řešení. Bohužel, podstatné slovo je zde ten konsenzus.
A ač se o to Petr Pavel snažil několik měsíců, dohoda se nekoná. A co víc, Andrej Babiš oficiální rozhodnutí oddaluje jak jen může. Proč? Když vynecháme různé médii létající zástupné důvody, ten hlavní důvod je jasný. Petr Pavel deklaroval, že pokud nedojde k dohodě, obrátí se na ústavní soud. A Andrej Babiš s tím musí tak trochu počítat a tak spustil hru o čas. S předpokladem, že pokud oficiálně oznámí prezidentovu neúčast zhruba dva až tři týdny před sjezdem, soud nebude mít čas rozhodnout.
Tahle hra byla evidentně jasný i týmu Petra Pavla a tak si připravili poměrně kreativní řešení, které asi nikdo nečekal a kromě kompetenční žaloby podali i žádost o předběžné opatření. A hle, ono se to povedlo.
Předběžné opatření nepředjímá výsledek
Od chvíle, co Ústavní soud zveřejnil své rozhodnutí, se k tomu vyjádřil snad už každý. Někteří i opakovaně. A upřímně, spoustě z těch námitek nerozumím. Někteří, jako třeba senátor Hraba, tady už vykřikují něco o prezidentském systému, jiní zase předjímají výsledek kompetenční žaloby a velká část provládní scény napadá dokonce i soudce Ústavního soudu. Přitom když si to zkusíte rozebrat aspoň trochu logicky, ÚS nemohl rozhodnout o moc jinak.
Jádrem sporu je to, zda má premiér právo zakázat prezidentovi účast na summitu NATO. Výsledek zatím nevíme a soud může rozhodnout oběma směry. Z toho je potřeba vycházet při pohledu na předběžné opatření. Pokud totiž soud rozhodne, že premiér má právo prezidenta omezit a ten se i přesto zúčastní summitu v Ankaře, nestane se v podstatě nic, kromě toho, že nás prezident místo na 18 summitech zastupoval na 19. To je celé. A samozřejmě ostuda pro celou ČR, ale ta už vznikla tak jako tak, tím, že se naši ústavní činitelé nejsou schopni domluvit a že vláda ve svém trucpodniku pokračuje dál i přes rozhodnutí soudu. Pokud by ovšem soud rozhodl, že premiér tuto pravomoc nemá, zákazem účasti Petra Pavla by došlo k porušení ústavy. A to ve chvíli před vydáním rozhodnutí, takže zpětně už by s tím nešlo nic dělat. A zabránit porušení ústavy zní jako relevantní důvod pro předběžné opatření, však ústava je nejdůležitějším zákonem země. Tedy dle této úvahy rozhodnutí nijak nepředjímá výsledek žaloby, je to prostě relevantní pokus o omezení možných škod právě pro ten případ, aby mohlo být v budoucnu rozhodnuto oběma směry.
A že se posuneme někam k poloprezidentskému systému? Ale kdeže. Pokud předpokladem z ústavy vyplývajícím je to, že se mají nejvyšší ústavní činitelé dohodnout na tom, kdo bude reprezentovat zemi na summitu NATO, pak nemůže premiér jednostranně rozhodnout o prezidentově neúčasti. V tu chvíli by měl dát ÚS za pravdu Petru Pavlovi a my zůstaneme v intencích stávající demokracie. Pokud dá soud za pravdu Andreji Babišovi, bude to posílení pravomocí vlády, respektive premiéra, kdy 4. nejvyšší ústavní činitel může rozhodovat o 1. nejvyšším ústavním činiteli. A to je mnohem výraznější posun. Těžko říct k čemu přesně, ale minimálně k větší koncentraci moci v rukou premiéra. A to, předpokládám, smyslem ústavy rozhodně nebylo.
Co se bude dít na summitu NATO, jak budou nakonec rozděleny role a bude se NATO řídit vlastním protokolem, kdy prezident je hlavou delegace? To se dozvíme už tento týden. A já tomu rozhodně budu věnovat zase nějaký komentář.
