Článek
První večer u moře
Dorazili jsme do menšího městečka na chorvatském pobřeží a hned první večer jsme se rozhodli zajít na večeři do restaurace, kterou nám doporučil majitel apartmánu. Byla hned u pláže, s krásným výhledem a příjemnou hudbou. Všechno působilo přívětivě. Číšník nás posadil ke stolu a přinesl jídelní lístek. Hned jsem si všimla, že na titulní straně je napsáno „Special menu for Czech guests“. Připadalo mi to zvláštní, ale myslela jsem, že je to jen překlad nebo nějaká nabídka v češtině.
Když jsme si prohlíželi ceny, zarazilo mě, že všechno bylo podezřele drahé. Pizza za osmnáct eur, malé pivo za šest a obyčejný salát za deset. Vzpomněla jsem si, že když jsme šli kolem jiné restaurace, visel tam venku ceník, kde byla pizza za dvanáct a pivo za čtyři. Nevěřila jsem, že by rozdíl mohl být tak velký.
Podezření roste
Zavolala jsem číšníka a zeptala se, jestli jsou ceny aktuální. Usmál se a řekl, že ano, ale že „pro Čechy mají speciální ceny“. Nevěděla jsem, jestli jsem ho správně pochopila. Myslela jsem, že to snad řekl v legraci. Jenže on pokračoval a vysvětlil, že jiní turisté, třeba Němci nebo Italové, mají jiné ceny, protože „jinak utrácejí“.
V tu chvíli jsem cítila směs pobavení a trapnosti. Podívali jsme se na sebe s partnerem a bylo jasné, že nám do smíchu není. Zkusila jsem to ověřit. O pár stolů dál seděli Poláci a měli otevřený úplně jiný jídelní lístek. Když jsem se nenápadně podívala, zjistila jsem, že jejich ceny jsou opravdu nižší.
Konfrontace
Rozhodla jsem se, že to nechám být, dokud nepřijde účet. Jenže partner to nevydržel a číšníka se na rovinu zeptal, proč mají Češi jiné ceny. Ten se usmál, pokrčil rameny a řekl, že Češi si prý často stěžují a že je lepší mít „speciální nabídku“. To mě úplně dorazilo. Nebylo to ani trochu vtipné.
Řekla jsem mu, že pokud jsou ceny podle národnosti, nemáme důvod tam zůstávat. Číšník se ani nesnažil nás přesvědčovat, jen se klidně zeptal, jestli si to tedy rozmyslíme. Odpověděla jsem, že určitě ne, a vstali jsme.
Odchod s pachutí
Když jsme odcházeli, měla jsem zvláštní pocit. Nešlo ani tak o ty peníze, ale o ten přístup. Bylo nepříjemné vědět, že se na nás někdo dívá jako na turisty druhé kategorie. Chtěli jsme si dát jen obyčejnou večeři, ne být součástí nějakého tichého rozdělování podle národnosti.
